Slovensko

Slovensko – tedy správně Slovenská republika – je pro české cestovatele země zaslíbená. Je to blízko, takže třeba vlakem jste tam za chvíli a moc to nestojí. Se všemi se tam domluvíte a všemu rozumíte, což jiná země tak snadno nenabízí. Navíc Slovensko je rozlohou docela malé, takže nikam to není daleko. Přitom však je Slovensko poseto zajímavostmi, krásami přírody i historickými památkami. A ještě ke všemu tam dobře vaří, mají nás rádi a ceny všeho se i po přechodu na euro udržely docela dole. Co lepšího si cestovatel může přát?
Tato fotogalerie ukazuje aspoň kousek cestování a obsahuje fotky doplněné zážitky, postřehy i zajímavosti.

Grasalkovičův palác

Grasalkovičův palác

Odtud vládne slovenský prezident. Ano, prezident Slovenké republiky nesídlí na Bratislavském hradě, ale v tomto rokokovém paláci. Ten si původně nechal postavit advokát a předseda Uherské královské komory, hrabě Anton Grasalkovič v roce 1760. K paláci patří i rozsáhlý francouzský park. Slovenský prezident tu sídlil poprvé během druhé světové války a potom, v době ČSSR, sloužil Grasalkovičův palác slovenským pionýrům.

Tento obrázek jsem nakonec vybral jako jediného reprezentanta Bratislavy v mém foto cestopise. Snad pro ty slovenské vlajky, snad proto, že Grasalkovičův palác není zdaleka tak známý jako obrázky Bratislavského hradu, který by na prvním místě asi každý čekal. Jinak ovšem výběr tohoto snímku nebyl zase tak jednoduchý, protože Bratislava mě svou krásou docela překvapila. Ano, přiznávám se, hlavní město Slovenska se u mne netěšilo velkému mínění, ale o to více mě pak zaskočilo. Centrum města je sice nevelké, ale malebné, pěkně opravené a v jeho ulicích je příjemně živo. Pěší zóny jsou zaplněny restauracemi se zahrádkami, kde nejčastějším jazykem stále zůstává slovenština a tak atmosféra i ceny jsou příjemně domácí.
Další fotky z Bratislavy najdete ve fotobance.

Bojnice - schodišťová věž

Bojnice – schodišťová věž

Bojnický zámek (kdysi hrad) je po právu jednou z nejfotografovanějších památek Slovenska. Po romantické přestavbě do stylu francouzských zámků na Loiře v letech 1899-1909 Bojnice skutečně připomínají pohádkový zámek usazený v malebném parku. Samozřejmě nejznámější je vnější podoba zámku, ale interiér ve své kráse nijak za exteriérem nezaostává. Středem hradu prochází mohutná Schodišťová věž, která širokými točitými schody pod gotickými klenbami spojuje všechna podlaží.

Nejskrytějším a nejtajuplnějším místem bojnického zámku je zřejmě zdejší jeskyně. Málokdo ví, že přímo pod 4. nádvořím je v hloubce 26 m přírodní vápencová jeskyně, o které sice dávní stavitelé i majitelé hradu jistě věděli, ale další generace na ni pak zase zapoměli. Takže když byla tato podzemní zásobárna vody v roce 1888 náhodou při čištění studny znovu objevena, stala se velkým překvapením. A její návštěva v závěru prohlídky zámku byla překvapením i pro mne.
Další fotky bojnického zámku najdete ve fotobance.

Čičmany - malované roubenky

Čičmany – malované roubenky

Čičmany jsou malá vesnička “uklizená” poněkud stranou všeho dění v dolině říčky Rajčianky ve Strážovských vrších. V části obce se dochovaly krásné roubené chalupy, jež jsou pomalovány specifickými ornamenty. Tyto bílé obrázky bývaly malovány vápnem a kromě okrasné funkce zřejmě sloužily i jako ochrana dřeva proti plísním a škůdcům.

Čičmany jsou tedy víska nikoliv “jako” malovaná, ale vskutku (po)malovaná. Její osud však vždy malovaný nebyl. Za II. světové války tu na 70 domů shořelo a tak se do dneška ty zdobené roubenky zachovaly jen ve spodní části obce. Navíc většina jich slouží již jen jako rekreační objekt lidem z města a takový domek je nejednou dekorován satelitní anténou či podobnými vymoženostmi namísto původních sošek madon. Bohužel, taková je doba. Jak mi řekl jeden staříček na poli nad vesnicí: “Mladí odyšli, starí zomreli.” Dnes v Čičmanech žije jen 250, místo dřívějších 1.500 obyvatel.
Další obrázky z Čičman jsou ve fotobance.

Zříceniny hradu Strečno

Zříceniny hradu Strečno

Strečno bývalo strážním hradem. Stával 60 m vysoko na skále nad řekou Váh a hlídal tak významnou dopravní cestu. V roce 1678 ovšem hrad vyhořel a dvacet let po té byl ještě k tomu pobořen a od té doby chátral. Zříceniny Strečna jsou však dodnes monumentální.

Strečno jsem při svých cestách na Slovensko viděl mnohokrát. Téměř pokaždé jsem na něj s úžasem hleděl z okénka vlaku cestou ze Žiliny na východ. Tentokrát jsem se k hradu konečně vypravil. A ověřil jsem si starou známou pravdu, že některé věci jsou prostě hezčí z dálky než z blízka. O hradech to platí dvojnásob. Z dáli bývají naprosto monumentální a dobře vynikne jak se vypínají kdesi na skále. Ale když pak stojíte pod tou skalou a nahoře nad vámi je zřícenina, už z toho nemáte ten pocit. Takže doporučuji použít známé heslo: “Dále, od hradu dále” :) Tento obrázek je snad důkazem.
Pokud máte rádi hrady, skočte si na obrázky hradů (nejen ze Slovenska) do fotobanky.

Vlkolínec, liptovská architektura

Vlkolínec, liptovská architektura

Vlkolínec je vesnička s pozoruhodným osudem, za který vděčí své kráse. Zde, nedaleko města Ružomberok, se pod vrcholkem kopce Sidorovo ukrývá skutečný klenot lidové architektury kraje Liptov. Vesnička, která se z dávných dob zachovala téměř neporušená, vesnička, kde krásu historických dřevěných chalup neruší téměř nic. Skutečný unikát.
A právě tato unikátnost je důvodem, proč byl Vlkolínec v roce 1993 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. A pokud víte něco o cestování, tak je vám jasné, že ta událost pro zdejší obyvatele znamenala zásadní zlom v jejich životech. Najednou se sem začaly hrnout davy turistů s fotoaparáty a místní lidé se musí cítit trošku jako exponáty v muzeu.

Mě osobně se Vlkolínec moc líbil. Ale asi proto, že jsem tu byl docela mimo sezónu a potkal pouhé dva další turisty. Nechci to vidět v létě. A snad pro klid toho dne se se mnou nakonec i někteří místní lidé byli ochotni bavit a rozdělit se o své smíšené pocity z toho, že “jsou v UNESCO”. Mluvili o tom, kterak mají přísná pravidla na to, co se svou chalupou dělat můžou a co ne, ale příspěvek na opravy v historickém duchu mnohdy nestačí. Postěžovali si, jak si zejména zahraniční turisté myslí, že místní obyvatelé jsou zamětnanci muzea, kteří budou ochotně pózovat pro jejich fotky…
Důsledkem toho všeho je, že ve Vlkolínci dnes žije všeho všudy 31 stálých obyvatel, kteří se před turisty většinou schovávají a svůj majetek chrání alespoň cedulkami s přeškrnutým panáčkem nebo s přeškrtnutým fotoaparátem. Ono žít ve skanzenu světového významu skutečně nebude lehké.
Ještě jiné obrázky z Vlkolínce nabízí moje fotobanka.

Štrbské pleso

Štrbské pleso

Štrbské pleso je osada ležící u stejnojmenného horského jezera a jako část obce Štrba je zřejmě nejvýše položenou osadou na Slovensku. Pleso totiž leží v nadmořské výšce 1.350 m a k jeho kuriozitám patří i to, že nemá žádný povrchový přítok ani odtok. A není přiliš hluboké – při průměru 600 m dosahuje hloubky maximálně 20 m. Za to je skutečně malebné, snad i s tím špičatým hotelem.

Bezprostřední okolí Štrbského plesa mělo štěstí. Zatracené štěstí. Snad proto, že je v mírném dolíčku, veškeré stromy kolem plesa přečkaly onu hrozivou vichřici, která 19.11.2004 doslova skalpovala celé úpatí Vysokých Tater. Díky té vichřici je dnes sice z tatranské “električky” docela daleký výhled, ale pohled je to spíše neutěšený. Krajina se s tou prudkou změnou srovnává jen pomalu a ještě pomaleji opět zarůstá zelení. Nejhorší je ale pohled na všechny ty lidské stavby, které nikdy být vidět neměly. Kdo by čekal, že jednou odtud les z ničeho nic zmizí a spusta domů najednou bude do kraje pasovat asi jako “pěst na oko”?
Další pohledy na Vysoké Tatry najdete v mé fotobance.

Spišský hrad

Spišský hrad

Zříceniny Spišského hradu na travertinovém vrchu v Hornádské kotlině jsou bez přehánění jednou z dominant Slovenska. Jde o nejrozlehlejší hrad na Slovensku i jeden z největších v Evropě. Historie hradu začíná někdy v 11. století a končí v roce 1780, kdy vyhořel a byl opuštěn. S hradem souvisí i Spišská kapitula, kněžská obec na protějším kopci. V kapitule stojí i katedrála Sv. Martina, vyčnivající v levé části fotky.

Opět jsem si tu vyzkoušel ono pravidlo o tom, že čím dále od hradu stojíme, tím hezčí je na něj pohled. A u velkých hradů je potřeba být skutečně daleko. Ke Spišskému hradu jsem dorazil autobusovou linkou do obce Spišské Podhradie, která je (jak název napovídá:) přímo pod hradem. Uznal jsem, že hrad se odtud fotit nedá a vydal se pryč. Prošel jsem Spišskou kapitulou a pokračoval dále po podvečerních loukách podél nádherných božích muk a barokních kapliček, stále dál. Tušil jsem, že musí existovat místo, odkud katedrála a hrad půjdou zachytit do jediné fotografie. Trošku jsem tápal, přebrodil u toho jedno pole zrajícího obilí (chudáci zemědělci) a pročvachtal jedno hnojiště (chudáci spolucestující), nachodil asi 8 km, ale nakonec to našel! A stálo to za to.

Prielom Hornádu

Prielom Hornádu

Tento obrázek už nás zavedl do čarokrásné oblasti zvané Slovenský ráj. Zde potoky a řeky vyhloubily hluboké soutěsky, které mnohde zpřístupňují složité chodníky, žebříky a řetězy. Hluboké údolí řeky Hornád, zde zvané Prielom Hornádu, je zaručeně největší, nejhlubší a cesta je tu místy velmi vzrušující.
Kaňon Hornádu je tu dlouhý asi 13 km a jeho strmé skalní stěny se vypínají až 150 m nad řeku. Až do roku 1974 byl Prielom dostupný pouze na lodích. Pak byl ale otevřen tzv. Chodník Horskej služby a od té doby je soutěska přístupná všem, které zákoutí podobná tomu z téhle fotky nijak neděsí.

Slovenský ráj ve mě evokuje představy, které jsem si vysnil jako kluk četbou Foglarových románů. Pravda, když sem dorazíte uprostřed léta, tak zástupy ostatních turistů vaše romantické představy rychle zhatí, ale to nemusí na kráse samotné přírody nic ubrat. Zato když se do Slovenského ráje vydáte mimo sezónu a ještě uprostřed týdne, budete jej mít téměř jen pro sebe. A při chůzi po visutých rohožkách nad hladinou Hornádu se pak můžete bát jak chcete dlouho :)
Další fotky ze Slovenského ráje jsou ve fotobance.

Jeskyně Domica

Jeskyně Domica

Domica je zřejmě nejznámější jeskyní Slovenského krasu – oblasti ležící na jihu Slovenska při maďarských hranicích. Tato krápníková jeskyně je součástí velkého jeskynního systému, jehož většina již leží na (či spíše pod) maďarským územím, kde se nazývá Baradla. Celá tato krasová oblast, zahrnující i další slovenské jeskyně, je také zapsána na seznam UNESCO.
Jeskyni Domica kdysi vyhloubila podzemní říčka Styx a ještě do nedávna bylo možné se po této říčce jeskyní plavit na loďkách. Plavby se však již několik let nekonají, neboť říčka Styx prakticky vyschla. Místní lidé tvrdí, že vysychá celá jejich krajina a přičítají to globálním klimatickým změnám…

Když už jsem se u minulé fotografie rozplýval nad tím, jak báječné je cestovat mimo turistickou sezónu, tak tady se musím naopak svěřit s tím, jaké to má nevýhody. Totiž zrovna k Domici jsem dorazil asi ve tři odpoledne, ale poslední prohlídka ten den byla už ve dvě. Takže mi nezbylo, než si najít nedaleko na jedné farmě nocleh a druhý den ráno v 9 h se ucházet o účast v první prohlídce.
Opět marně. Prohlídky se konají, jsou-li alespoň 4 zájemci. A já byl sám. Paní pokladní mě ovšem ujistila, že do příští prohlídky v 11 h určitě někdo přijde, ať počkám. Tak jsem čekal, ale vypadalo to beznadějně, ten den o Domicu nikdo nestál. Až těsně před jedenáctou dorazil manželský pár z Izraele. A tak jsme byli tři. S trochou přemlouvání nás tam nakonec vzali a ani jsme nemuseli doplácet čtvrtou vstupenku. Výklad paní průvodkyně vedla svědomitě ve slovenčině. A to i přesto, že většina účastníků naší prohlídky nerozuměla. Navrhl jsem jí tedy, ať hovoří raději anglicky, že budu také rozumět. Odpověděla však něco v tom smyslu, že dnes je anglická prohlídka až ve 14h a pokračovala slovensky…
Pokud vás zajímají obrázky jeskyní, skočte na ně do fotobanky.

Ještěrka zelená

Ještěrka zelená

Ještěrka zelená (latinsky Lacerta viridis) je teplomilná, dravá a barevná zástupkyně říše živočichů Slovenského krasu. Je to největší ještěrka žijící ve střední Evropě – dorůstá až 40 cm! Žije i v některých oblastech České republiky, představuje však kriticky ohrožený druh. Fotografie tu zachycuje samce, který je skutečně divoce vybarven, zatímco samice jsou nenápadnější, hnědo-zelené.

Jak jsem tak čekal na prohlídku jeskyně Domica a zevloval po okolí, zahlédl jsem mezi kameny cosi nezdravě barevného. Jen co jsem se tam však podíval, uteklo to. Usoudil jsem, že to asi nebyl papír od zmrzliny s příchutí šmoulů a zelených jablek, vyndal fotoaparát a číhal. Trvalo dost dlouho, než se objevila modrá hlavička. Potom pomalinku, postupně, vylezl celý ten ještěr a bedlivě mě pozoroval. Jakmile jsem se pohnul, zase zdrhnul. Jednou jsem to dokonce už vzdal a odešel, ale když jsem se vracel, ta potvora tam seděla na kameni a koukala. Tak jsem se zkusil opatrně ještě jednou přiblížit a fotka ještěrky je na světě!
Další obrázky zvířat z celého světa ukrývá moje fotobanka.

Košice - večer před divadlem

Košice – večer před divadlem

Centrum Košic, tedy jeho Hlavné námestie a přilehlé uličky, je docela malebné. Střed zmíněného náměstí tvoří veliká gotická katedrála a nedaleko ní stojící Štátne divadlo Košice. Mezi divadlem a katedrálou je malý parčík s fontánou. Fontána je to “zpívající”, protože kolem ní jsou umístěny ampliony, přehrávající líbivé melodie. Nepostřehl jsem sice nějakou přímou souvislost mezi způsobem tryskání vody a melodií hudby, ale i tak je krásné si sednout na lavičku, poslouchat a dívat se na vodotrysky. Obzvláště večer, kdy fontánu ozařují různobarevná světla.
Ještě pár dalších obrázků z Košic je ve fotobance.

A to je závěr mého malého foto deníčku. Jak jste snad pochopili, Slovensko jsem si velmi oblíbil. Věřím, že můj foto cestopis aspoň kousek tohoto dojmu přenesl i na vás. Pokud se vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další fotky a dozvědět se i jiné informace a zážitky z mých cest po Slovensku, mohu Vám nabídnout:

Přijďte na moje cestovatelské promítání! Během celovečerní digitální diashow procestujeme Slovensko křížem-krážem. Promítané obrázky doplňuji svým vyprávěním a také autentickými hudebními ukázkami.

Dále můžete skočit rovnou do fotobanky na další obrázky ze Slovenska a napsat tam k fotkám své postřehy a komentáře!

Spoustu informací o cestování, památky, zajímavosti, ubytování… zkrátka všechno nabízí Národní portál cestovního ruchu Slovenska.
Velmi zajímavý a informacemi nabitý je také server www.Slovensko.ipardubice.cz.