Azorské ostrovy jsou rozhozené uprostřed Atlantiku mezi Evropou a Amerikou, daleko od ostatního světa. Žijí si tu svůj pohodový život plný svěží zeleně, barevných květů i nekonečné blankytnosti okolního oceánu. Ve vzduchu se mísí vůně deště, mořské soli a vulkanického dýmu s mile známou „venkovskou“ vůní pastvin plných spokojených kraviček.
Azory patří Portugalsku, takže jste tu tak nějak v Evropě, i když západní část souostroví leží geologicky už v Americe. A pocitově leží Azory doslova uprostřed ničeho, kde se svět točí příjemně vláčným tempem.

Nedivím se, že toto je jedno z nejfotografovanějších míst ostrova São Miguel. Ta vyhlídka se jmenuje Boca do Inferno, čili „Pekelná ústa“ nebo klidně „Chřtán samotného pekla“. Peklo to však naštěstí nepřipomíná. Pekelné to ovšem muselo být, když sopka před před asi 20.000 lety kalderu vytvořila. K poslední erupci došlo ale relativně nedávno – teprve před 1500 lety.

Na hortenziích mě na Azorách překvapily dvě věci. Totiž některé květy jsou neuvěřitelně obří a svou velikostí připomínají spíše květák. A potom skutečnost, že na jednom keři rostou vedle sebe květy různých barev! Nejdříve jsem si myslel, že do sebe prorůstá více keřů. Ale ne, barva květů některých odrůd se mění během kvetení. Nejprve jsou tmavomodré, pak fialové a nakonec zesvětlají a zreznou.

Koupel v termální vodě je velmi příjemná. Kdekoliv na světě mám na svých cestách příležitost, nikdy termály nevynechám. Jenže na Azorách to má jeden háček. Když jste tu v srpnu a teploty atakují třicítku, naložit se do horké vody není příliš osvěžující. Ostatně proto se na fotce skoro nikdo nekoupe. V chladnějším dni nebo za deště(!) je voda absolutně super!

K pevnosti jsem vyrazil na večer v naději, že v zapadajícím slunci tu pořídím působivé fotky. Jenže už cestou mě chytil liják a než dopršelo, bylo dávno po západu slunce. Jenže častou jsou právě ty nejkrásnější barvy na nebi až po západu slunce! Tak mohla vzniknout tato fotka ostrůvku připomínajících dortík se zelenou polevou, která má tak netradiční barevnou atmosféru pod hradbou odcházejících dešťových mraků.

Hory ostrova Pico jsou pokryty šťavnatými pastvinami, kde se pasou stáda zdejších pověstně šťastných kraviček. Toulal jsem se pastvinami a hltal nekonečné výhledy na krásně špičatý vrchol sopky. Tu a tam se pochopitelně do záběru „připletlo“ i nějaké to zvíře. Chvíli po té, co jsem vyfotil tohoto přežvýkavce, jsem ovšem potkal majitelku stáda, která opodál natírala ohradu. Tak jsem jí snímek ve fotoaparátu ukázal. Pročež ona radostně zvolala: „Vaca fotogênica!“, čili „Kráva fotogenická!“ Jestli by to nebyla u nás pěkná nadávka?

Já byl na Azorských ostrovech dvakrát. Jednou v srpnu, kdy jsem procestoval ostrov Sao Miguel a podruhé na přelomu září a října, kdy jsem zavítal na Terceiru, Pico a Faial. Počasí bylo vždy vlastně příjemné, ale v srpnu bylo pochopitelně větší horko. Podzimní termín byl pro mne počasím úplně ideální. Teploty do 25°C, většinou sluníčko, jen pár dní pršelo. A k tomu všechno tak zelené! V srpnu ještě kvetly hortenzie, v září už ne, zato všude kvetly nádherné růžové amarylisy.

Erupce sopky Capelinhos tehdy trvala 13 měsíců a vyvrhla do svého okolí několikametrovou vrstvu sopečného materiálu. Ta zasypala mimo jiné maják, který dříve stál na západním mysu ostrova. Z majáku dnes kouká ze země jen horní část věže, ale od erupce stejně ztratil smysl existence, protože nově vzniklý nejzápadnější mys se teď nachází téměř 1 km od majáku. Na vrchol majáku můžete kupodivu vylézt a otevře se vám nevšední pohled na okolní doslova měsíční krajinu.

To, co vyplňuje dno kaldery na fotce, ovšem není sopečný dým, ale obyčejná mlha, na kterou jsem tu natrefil brzy ráno, ještě před východem slunce. Byl to docela mystický zážitek. Vyrazil jsem tak, abych z vrcholu sopky mohl pozorovat vycházející slunce a kupodivu ten stejný nápad nikdo další neměl. Sám a v naprostém tichu jsem tu v raním šeru 1000 m nad Atlantikem sledoval, jak se na dně kráteru 400 m pode mnou líně převalují mraky mlhy. Připadal jsem si jako kdesi v pravěku. Jen veleještěři chyběli…

Jestli Vás Azorské ostrovy zaujaly a virtuální cestování se mnou se vám líbilo, přijďte na moje cestovatelské promítání! Během celovečerní výpravné diashow poznáte Azory skoro jako na vlastní oči :) Promítané obrázky doplňuji svým živým vyprávěním i krásnou hudbou.