Ráj v Atlantiku, ostrov květin a věčného jara či zelená perla. To všechno je Madeira. Tenhle nevelký ostrov se chlubí mnoha přezdívkami, které se snaží postihnout neuvěřitelnou krásu Madeiry. Ostrov oplývá horami se zelenými pralesy, divokým skalnatým pobřežím, ale také výtečným vínem a věhlasným květinovým festivalem. Madeira tak uchvátí milovníky bujné přírody, vyznavače horské turistiky, ale i požitkáře, co si rádi pochutnají na bezkonkurenčních úlovcích místních rybářů, na tropickém ovoci či madeirském víně.

Tato fotogalerie přibližuje cestování po Madeiře a fotky doplněné o zážitky, postřehy, zajímavosti i informace.

Návštěva téhle botanické zahrady patří asi do všech turistických itinerářů a pohled na geometricky vzorovaný záhon z téhle fotky pak zase patří mezi obrázky do alba každého návštěvníka Madeiry. Přitom jen ve Funchalu je několik dalších zahrad a množství parků, v nichž pestrost a krása vegetace za touto zahradou rozhodně nepokulhává. Přesto je Jardim Botánico zřejmě nejnavštěvovanější. Možná za to mohou právě ty skvělé výhledy dolů na město nebo skutečnost, že odtud jezdí moderní lanovka do dalšího oblíbeného místa – do čtvrti Monte.

Kdysi se drandilo po drncavé dlažbě, dnes již je povrch asfaltový a jízda hladká. To ale neubírá nic na jeji dobrodružnosti. Dva řidiči s typickými slamáky na hlavách dokážou saně pustit rychlostí až 50km/h a v zatáčkách sotva líznou okolní domy. Je neuvěřitelné, že jízdy se konají za plného provozu v ulici, kde zároveň jezdí auta. Pravidlo ale říká, že na křižovatce mají přednost saně. Turisté jedoucí na saních většinou vřeští stejně, jako děti na horské dráze, ale k nehodám dochází naštěstí jen vzácně.

„Dveřní galerie“ pod otevřeným nebem je skutečně unikátní sbírkou obrazů všech žánrů. Je poměrně zábavné procházet ulicemi a objevovat výjevy postav reálných i fantastických, obrazy realistické i zcela imaginární, malby vtipné i takové, které vás přinutí k zamyšlení. Díky obrazům stará rybářská čtvrť opět ožila. V každých dveřích teď „někdo“ bydlí, každý pomalovaný vchod má svého ducha.

Espada, česky správně tkaničnice tmavá, je skutečně zvláštní tvor. Tenhle dravec je dlouhý až 1m, ostatně slovo „espada“ v portugalštině znamená „meč“. Žije v hlubinách kolem 1.700m pod hladinou Atlantiku, ale během noci vyplouvá vzhůru blíže k hladině. V hloubkách kolem 200m už se na ni dostanou šikovní madeirští rybáři a zubatice pak skončí na trhu, potažmo na talíři. Mimochodem, nečekal jsem to, ale s tím banánem je fakt dobrá a s maracujou ještě lepší :)

Cestu na Madeiru jsem rovnou plánoval tak, abych se mohl festivalu zúčastnit. A dobře jsem udělal, tolik nádherných květin jsem nikdy před tím neviděl! Závěrečný průvod byl naprosto fantastickou přehlídkou krásy lidí, květin, tance i aranžérského umění madeirských květinářů. Jen jsem neměl dopředu vyřešeno, jak celou parádu budu fotit a obával jsem se davů diváků, přes které toho moc nenafotím. A skutečně davy byly hojné, placené tribuny vyprodané a všude kolem přístavní promenády zátarasy obklopené lidmi. Ale nakonec to dopadlo skvěle, jedna policistka mi dovolila sedět na obrubníku silnice před zátarasem. Sice po čtyřech hodinách sezení na žulovém kvádru na zemi jsem se málem nezvedl, ale stálo to za to!

Pro nás, milovníky přírody, hor a pralesů mají levády jednu fantastickou vlastnost. Podél všech vedou úzké chodníčky původně sloužící jen k údržbě vodního díla. Dnes se tyto chodníčky změnily v turistické stezky, které vás dovedou bez větších potíží do těch nejkrásnějších míst v horském vnitrozemí Madeiry. Lavády totiž mívají jen velmi mírný sklon, takže chůze podél nich je vesměs pohodlná a nenáročná.

Výlet podél této levády mě svou krásou skutečně překvapil. Levada se celou dobu drží v prudkém svahu nad hlubokým a zeleným údolím s fantastickými výhledy. Pravda, v prudkých stěnách občas hrozí závratě, ale naštěstí je v takových úsecích již instalováno zábradlí. Po několika kilometrech se před vámi objeví tunel a po jeho průchodu se ocitnete v úzkém skalním kotli z téhle fotky. Leváda je tu zasekána přímo v kolmé stěně a v závěru prochází přímo vodopádem. Pokud je deštivo, suchou nohou ani hlavou neprojdete.

Ponta Delgada je velmi příjemné místo. Je tu jedna hlavní ulice s jednou malou samoobsluhou a na konci cesty pod kolmou skalní stěnou stojí přímo u moře malý kostelík. Na dohled od něj přístav rybářských člunů a u něj dokonce veřejné koupaliště s bazénem s mořskou vodou. Za dobré viditelnosti je odtud na obzoru vidět sousední ostrov Porto Santo a pokud na vyhlídky zrovna nemáte náladu, zajděte do malé pekárny proti kostelu. Kafe s obrovskou a výtečnou koblihou tu stálo jednou euro!

Výlet do těchto oblačných výšin patří k povinnostem každého návětěvníka Madeiry. Je to celkem snadné, protože těsně pod vrcholek Pico Arieiro vede silnice. A kdo chce obdivovat barevné sopečné vrcholy více, může odtud vyrazit na unikátní tůru vedoucí skalami, terasami a tunely až na nejvyšší vrchol Madeiry, na Pico Ruivo (1.862m). A celou dobu pozorovat to fantastické divadlo valících se bílých mraků. Však právě díky horám je Madeira tak vlhká a zelená. Nebýt hor, které mraky zachycují, Madeira by nikdy nebyla květinovým rájem.

Snad Vás moje fotografie a cestopis zaujaly. Pokud se vám virtuální cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další fotky a dozvědět se i jiné informace a zážitky z mé cesty po Madeiře, mám pro vás mou diashow:

Pro zájemce o cestu na Madeiru doporučuji tyto velmi přehledně zpracované a podrobné informace o Madeiře.