Aljaška

Aljaška je vysněným místem všech dobrodruhů a milovníků drsné přírody, všech nás, kteří jsme již od dětství četli příběhy statečných zlatokopů, zálesáků a lovců. Aljaška dodnes nabízí návštěvníkům opravdovou divočinu se vším, co k ní patři. Čarokrásnou divočinu se skutečným rizikem toho, že se ztratíte a nikdo vás nebude v nekonečné krajině hledat, divočinu plnou medvědů, vlků, sobů i losů, divočinu útočících hladových komárů.

Z této cesty jsem vydal svůj deník jako e-knihu o Aljašce!

Tato fotogalerie přibližuje cestování v americké i kanadské části Aljašky a fotky doplněné o zážitky, postřehy, zajímavosti i informace.

Přelet nad pohořím Alaska Range

Přelet nad pohořím Alaska Range

Elridge Glacier je jedním z velkých údolních ledovců v pohoří Alaska Range. Z letadla připomíná spíše ledovou řeku než cokoliv jiného. Nicméně na svazích hor kolem okrajů ledovce můžeme vidět čerstvá suťoviště, což je neklamný důkaz, že i na Aljašce se ledovce v současnosti zmenšují.

Vyhlídkový let nad pohořím Alaska Range byl bezesporu nejdražší položkou, kterou jsem během své cesty nejsevernějším státem USA zaplatil. A ještě ke všemu to bylo hned na začátku cesty, takže jsem dlouho váhal. Ještě nikdy jsem si vlastně vyhlídkový let nezaplatil. Ale dnes nejenže nelituji, ale dokonce bych to každému směle doporučil. Pokud se tam dostanete a počasí bude nakloněno, neváhejte. Vidět takové velehory s ledovci z ptačí perspektivy je nezapomenutelný zážitek. A dostat se na dosah vrcholu nejvyšší hory Severní Ameriky – Mt. McKinley – to se vám asi jinak nepoštěstí. O tom, že svým foťákem pořídíte obrázky z velmi netradičního úhlu, o tom netřeba mluvit, to snad naznačuje tato fotka. Mimochodem, další fotky ledovců z celého světa najdete v mojí fotobance.

Aljaška - půlnoční hory

Aljaška: půlnoční hory

V den letního slunovratu lze na Aljašce zažít půlnoční slunce, které obarví svahy hor do zlato-oranžova. Samozřejmě, že pokud nejste za polárním kruhem, slunce nakonec přece jen zapadne. Ale západ nastane až dost dlouho po půlnoci, takže to pověstné půlnoční slunce můžete zažít třeba v národním parku Denali.

Dlouhé letní dny na Aljašce mají spoustu výhod. Nejen to půlnoční slunce. Když nestíháte „za světla“ dojet do vašeho příštího cíle – nevadí. Světlo je totiž stále. Když jsme cestovali z Anchorage do NP Denali, cestou jsme tolik zastavovali a kochali se krásami, že jsme díky stálému slunci ani nepostřehli, že už je půlnoc. A tak jsme do kempu u vchodu do Denali dojeli asi ve dvě ráno. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli se ještě šeří nebo už rozednívá. Ptáčci zpívali a my měli za chvíli vstávat… Nekonečné dny jsou velmi únavné. Chcete-li vidět další fotky hor z celého světa, skočte do mojí fotobanky.

Zrcadlení v jezírku

Zrcadlení v jezírku

Zakrslé smrky před mohutnou kulisou pohoří Alaska Range se zrcadlí v jednom z mnoha rašelinových jezírek v národním parku Denali. Sice to není poznat, ale vlastně se tu díváme přes širokánské údolí řeky McKinley. Ta se tu rozlévá do mnoha koryt a ramen, vlastně celá krajina je podmáčenou severskou tundrou plnou jezírek.

Nebudu tajit, že při focení tohoto snímku jsem se dost navztekal. Zde totiž narážíme na jednu „špatnou“ vlastnost fotografie: nikdy není jasné, v jakých podmínkách vznikla. Vypadá to snad pěkně, esteticky a třeba i pohodově, ale představte si, že ve chvíli, kdy to fotím, mi teče do bot, protože stojím v rašeliništi, jež zvolna přechází do toho jezírka, mám podrápané nohy, protože jsem si kvůli horku nechal kraťasy a zakrslá vegetace, kterou se musím prodírat, se se mnou nemazlí. Do toho neuvěřitelně žerou komáři, kterých se tu při každém kroku vyvalí mračno dvojnásobné, než při kroku předchozím. I to je Aljaška. Pro milovníky fotek všelijakého zrcadlení tu mám další nálož záběrů z různých zemí.

Východ slunce u Denali

Východ slunce u Denali

Vycházející slunce již ozařuje ledovcem pokrytý vrcholek hory McKinley, zatímco zde, nedaleko jezera Wonder Lake, se zatím povaluje ranní mlha. Koncem června tu slunce zapadá jen na necelé dvě hodiny, takže na focení východu si musíte dost přivstat. Aljaška vám jednoduše nadá spát :)

Statistiky uvádějí pravděpodobnost, že uvidíte v jednom dni vrcholek Mount McKinley, asi na 30%. Jinými slovy – ta hora je dvě třetiny doby zahalená v mracích. Takže když už jsem se jednou dostal ke Kinleymu na dohled, nechtěl jsem o tu podívanou přijít. Jenže večer nebyl vidět vůbec a teprve pozdě po půlnoci se začaly mraky kolem vrcholku trhat. A tak jsem místo spacáku navlékl další svetr a čekal venku. Kolem půl druhé sice zapadlo slunce, ale světla bylo dost na to, abych viděl, že mraky postupně mizí. Pak jsem přece jen zalezl spát, ale noc to byla krátká. Po třetí ráno už jsem zase vstával a pak už jenom žasnul a fotil. Na okamžik, kdy jsem pořídil tenhle obrázek z Aljašky, asi nikdy nezapomenu.

Mount McKinley

Mount McKinley

Nejvyšší hora Severní Ameriky Mount McKinley (6.194 m n.m.) se v jazyce indiánů nazývá „Denali“ – „Vysoký“. Však také své okolí převyšuje o úctyhodných 5.600 m. Z planiny od jezera Wonder Lake je sice ještě přes 40 km daleko, ale když máte štěstí na počasí, lepší pohled na špici Severní Ameriky budete hledat těžko.

Nocování na tábořišti u jezera Wonder Lake je bezpochyby perlou návštěvy národního parku Denali. To místo je jednoduše úchvatné, pocit největší divočiny zajištěn. (Co si budeme povídat, ona to tu největší divočina je.) Ovšem kempík je to malý a má velmi přísný režim. Proto je nesnadno se do něj dostat. Pokud si místo nezarezervujete s několika měsíčním předstihem přes internet, máte smůlu. Je tu pouze 28 míst pro stan. V mojí fotobance najdete další fotky z národního parku Denali.

Medvěd grizzly

Medvěd grizzly

Grizzly (Ursus arctos horribilis) je považován za jeden z mnoha poddruhů medvěda hnědého (Ursus arctos). Poslední dobou se objevují i názory, že ve skutečnosti nejde o klasický poddruh, nýbrž o naprosto stejného medvěda, který jen jinak vypadá díky prostředí, ve kterém žije a potravě, jakou se živí. Pravdou je, že medvědi grizzly od pobřeží, kde se živí lososy, dorůstají až šestinásobku hmotnosti, než ti méně šťastní z vnitrozemí.

Když jsem se na Aljašku chystal, hodně jsem přemýšlel, jak to udělat, abych měl šanci vidět na vlastní oči opravdového medvěda grizzly. Hledal jsem místa, kde bývají „k zastižení“, zkoumal, jak se tam dostanu, div jsem si kvůli tomu neplatil letenku do některého z odlehlých národních parků. Na Aljašce se pak ale ukázalo, že veškerá tato příprava byl zbytečná. Medvědů je tolik, že pokud tu trávíte pár dní cestováním, nelze se jim vyhnout. Naopak, je třeba neustále dělat všechno proto, abyste se nečekanému (a tedy potenciálně nebezpečnému) setkání s pánem lesa vyhnuli. Nebudu machrovat a přiznám, že ty nejlepší fotky medvědů jsem pořídil přímo z auta. To tak jedete a najednou se u cesty pase medvěd. Tak zastavíte a fotíte. Toť celé tajemství :)

Starý zálesácký srub

Starý zálesácký srub

Aljaška ukrývá bezpočet dřevěných srubů lovců či zlatokopů. Některé z nich dýchají stoletou historií, jiné prošly rukama nedávných kutilů. Osobně se domnívám, že sruby, které dnes považujeme za vynález amerických zálesáků, tito zálesáci jen převzali od ruských osadníků, kteří byli na Aljašce před nimi. Jak známo, Rusové se usadili na Aljašce dříve než Američané, ale prodali tento „bezcenný kus zmrzlé země“ USA v roce 1867.

Kvůli některým fotkám stojí za to se vrátit. Na svých cestách nejraději chodím pěšky, protože chůze má nejvyšší rychlost, při které ještě stíhám pozorovat všechno kolem sebe s pocitem, že mi nic neunikne. Jízda na kole už je pro mne moc rychlá. Takže si představte, jak se asi cítím v autě. Neustále přilepen na okénko jen smutně pozoruji, co všechno kolem mě proletí a co jsem „nestihl“. Přitom vím, že není možné pořád zastavovat, stále fotit, všude chodit pěšky. Vždyť Aljaška je nepředstavitelně obrovská! Jen autem jsme najeli přes 4.700km! To by bez dlouhých hodin bez zastávek vůbec nešlo. Přesto jsou okamžiky, kdy už nevydržím a kvůli něčemu, co právě proletělo za okénkem auta, se vracím. Ano, kvůli tomuhle srubu jsme se vraceli. A jsem moc rád!

Peřeje Five Finger Rapids

Peřeje Five Finger Rapids

Peřeje Five Finger na mohutné řece Yukon byly v dobách zlaté horečky postrachem všech prospektorů spěchajících na vorech a bárkách na zlatonosný Klondike. Řeka Yukon není žádnou divokou vodou plnou peřejí a vodopádů. Jejím korytem však rychle protéká velké množství vody. Když se tudy před více než sto lety za jarního tání snažili proplout zlatokopové na amatérských plavidlech, nejeden za svou troufalost zaplatil ve vodách Yukonu životem.

Peřeje Five Finger (to znamená „Pět prstů“ podle počtu vodních proudů mezi skalami v korytě Yukonu) jsou pro turisty velmi dobře přístupné. Zahlédneme je z auta asi 30 km severně od města Carmacks na silnici North Klondike Highway v kanadském teritoriu Yukon. Je tu u silnice parkoviště a vyhlídková terasa, ze které vede celkem dlouhé dřevěné schodiště dolů k řece. K samotným peřejím je to z parkoviště ani ne kilometr, pěkná procházka lesem. Ačkoliv téměř nikdo z amerických turistů neopustí parkoviště, všem čtenářům doporučuji nebát se toho schodiště a jít se k peřejím podívat. Ve fotobance najdete i fotky jiných peřejí.

Opuštěný důl Kennecott

Opuštěný důl Kennecott

Aljaška, to není jen zlato. U ledovce Kennicott v pohoří Wrangell bylo v roce 1900 objeveno jedno z největších světových ložisek mědi. Bylo vytěženo již v roce 1938, ale důlní budovy tu stojí dodnes. Ještě před pár lety celý areál jen volně chátral, dnes je již ve správě amerických národních parků (NPS). Budovy procházejí postupně rekonstrukcí a objevují se tu informační tabule.

Mám rád ruiny všeho druhu, opuštěná místa a také všelijaké staré rezivějící krámy. Moc rád to všechno fotím, dýchá z toho neuchopitelná dávná poezie. Kromě toho miluju hory a ledovce. A to všechno dohromady jsem našel v Kennicottu v národním parku Wrangell-St. Elias. Úžasné místo. Cesta sem sice není tak jednoduchá jako třeba k výše zmíněným peřejím, ale stojí za to. Sem se autem dojet nedá. Od konce poslední prašné silnice je to ještě několik kilometrů, ale pokud nechcete jít pěšky, jezdívá sem mikrobus.

Orel trhá lososa

Orel trhá lososa

Lososi tvoří důležitý potravní článek v jídelníčku mnoha zvířat na Aljašce. A vlastně nejen zvířat. I lidé se na pravidelné letní tahy lososů v místních řekách velmi těší. Lov těchto chutných a velkých ryb s jemným rudým masem je téměř národním sportem. A na zbytcích po lidském lovu se pak přiživí spousta zvířat. I když orel bělohlavý si rozhodně umí ulovit svého vlastního lososa přímo z vody, nepohrdne ani zbytky po rybářích.

Pozorování a fotografování velkého orla škubajícího lososa bylo pro mne vzrušujícím zážitkem. Vždy jsem tohoto létajícího dravce považoval za plachého a ostražitého tvora budícího respekt ve vzduchu i na zemi. A najednou tu na břehu řeky leží od rybářů okrájená kostrička rudého lososa, na kterou se orel vrhne z nebe stejně střemhlav, jako by mu ještě mohla utéct. A od té chvíle je letec zabrán do konzumace chutného sousta. Škube, trhá, doslova cupuje na kusy vše, co se mu z kostry podaří urvat. Občas stíhá ještě odhánět dotěrné racky, jejichž početní převaha jim dodává nepřiměřené kuráže vůči orlovi. Ale skutečnost, že pár metrů od něj se pomalu blížím já s foťákem, ta jej v tu chvíli vůbec nezajímala. Ve fotobance pak mám další fotky nejrůznějších ptáků.

Mlhy nad Prince William Sound

Mlhy nad Prince William Sound

Strmými horami a ledovci uzavřený záliv Prince William Sound se většinu roku halí do deště a mlhy. Jeho vody jsou však neobyčejně bohaté na ryby a tak se to tu hemží rybářskými loďmi. Pravda, „hemží“ se to tu i ropnými tankery, protože tu ve městě Valdez končí ropovod ze severního pobřeží Aljašky, ale to už jiná záležitost.

Když míříte do oblasti zálivu Prince William Sound, musíte počítat s deštěm a chladem. Jak sarkasticky uvádí průvodce „Prší tu celý rok kromě zimy, kdy tady sněží.“ Jenže právě ty mlhy a nízké mraky dodávají zálivu tu sice ponurou, ale krásnou atmosféru. My jsme se do zálivu vydali s jasným plánem – jezdit tu na mořském kajaku. A nikdy bych si nemyslel, jak krásná může být projížďka kajakem po ledové hladině moře v hustém dešti, mlze a studeném větru. Jde jen o to, se dobře obléct:)

Aljaška - Shoup Glacier

Shoup Glacier

Aljaška je také zemí mnoha ledovců. Čelo ledovcového splazu Shoup Glacier nedaleko města Valdez tvoří velkolepou kulisu k jízdě na mořském kajaku. Jde sice jen o jeden z menších ledovců spadajících z pohoří Chugach Mountains, přesto při bezprostředním setkání velikostí svého ledového čela ohromí každého.

Kajakování kolem ledovců má svá specifika. Kromě toho, že jde o dobré oblečení, jak jsem naznačoval výše, jde také o dodržování některých zásad. Zejména zásady o udržení bezpečné vzdálenosti od čela ledovce. Z té krásně modravé ledové stěny před vámi se může kdykoliv a bez varování utrhnout kus ledu nehorázné velikosti a šplouchnout jako velryba do moře. Je tedy jasné, že se vůbec nemůžete přiblížit do dopadové vzdálenosti. Jenže i pouhá vlna od takové kry je tak mohutná, že by mohla vratký kajak snadno převrhnout. Proto je třeba udržet vzdálenost aspoň pár set metrů. I my jsme ji samozřejmě udržovali, jen to možná z téhle fotky pořízené teleobjektivem není poznat.

Zátoka Shoup Bay

Zátoka Shoup Bay

Zátoka Shoup Bay je od velkého zálivu Prince William Sound oddělena mělčinou, která zachytí všechny mořské vlny. Proto tu může být hladina jako zrcadlo. Takhle jasné počasí tu je sice velmi nepravděpodobné, ale po dvou dnech deště jsme se krásného rána dočkali i my.

Aljaška mě nepřestává fascinovat ani více než rok po návratu. Fascinuje mě velikostí a čistotou své divoké přírody, množstvím zvířat i historií. A možná poprvé za celé svoje cestovaní mám jasný pocit, že právě na Aljašku bych se ještě někdy rád vrátil. Snad i Vás moje fotografie a můj malý cestopis zaujaly. Pokud se vám virtuální cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další fotky a dozvědět se i jiné informace a zážitky z mé cesty na Aljašku, mohu Vám nabídnout:

Přijďte na moje cestovatelské promítání! Během celovečerní digitální diashow uvidíte z Aljašky mnohem více. Velkoplošnou projekci doplňuji svým vyprávěním i autentickými hudebními ukázkami.Krátkou videoukázku z diashow si můžete pustit přímo zde ->

Také můžete mrknout na cestopisy jiných cestovatelů, například doporučuji čistě fotograficky pojatou stránku o cestě po Aljašce.
Mapy Aljašky doporučuji tyto. Je tam Aljaška – mapa jako celek + k tomu pár přidaných detailů a plánů měst.