Na úplném severozápadě USA leží stát Washington – neuvěřitelně pestrá a krásná země s úžasnou přírodou. Při pobřeží Washingtonu se prostírají věčně zelené deštné pralesy. Z nich se prudce zdvihá pásmo Kaskádového pohoří se zasněženými dřímajícími sopkami. To vše na dohled od typických amerických velkoměst s mrakodrapy, fastfoody a nejmodernějšími technologiemi. A za tím vším ještě dále na východě se táhne nekonečný kraj sluncem rozpáleného vnitrozemí a ospalých, téměř westernových městeček.

Tato fotogalerie přibližuje cestování po americkém severozápadě a fotky se zážitky, postřehy i zajímavosti a informace.

Dalším nepřehlédnutelným a všemi fotografovaným objektem ve výhledu je majestátní sopka Mt. Rainier, rozkládající se 90 km jihovýchodně od města. Na ni však musíte mít patřičné štěstí, často se ukrývá v mracích. Když jsem byl v Seattlu poprvé, všude jsem viděl fotky podobné této a podezíral je z fotomontáže aneb laciného podvrhu pro turisty. Tím více, že na obzoru se mi žádná podobná hora neukázala. Teprve o pár let později se mi Rainier ukázal a já nevěřil svým očím! Vypadá skutečně neuvěřitelně.

Právě tahle oblast je nejdeštivějším místem v rámci kontinentálních USA a tak „špatné“ počasí tu být prostě musí. Ostatně, kdyby tu nepršelo téměř stále, nerostl by tu ten fantasticky bujný a věčně zelený prales. Trochu mě překvapilo, že se jedná převážně o jehličnatý les. Rostou tu zejména smrky, jedle a túje všech velikostí. Stromy „naší normální velikosti“ vypadají ovšem vedle pralesních obrů jako neostrouhaná párátka.

Oblast Heather Meadows patří k nejlepším zimním lyžařským střediskům v USA. Každou zimu tu napadne mnoho metrů sněhu, rekord je určitě přes 20 m! Pokud chcete záruku sněhu na lyžování, jeďte sem. Zároveň ovšem nečekejte, že když přijedete v červnu, tak se vydáte na nějakou horskou túru. Kdepak, na pěší výlety po okolních kopcích je potřeba počkat až do vrcholného léta, kdy bohatá pokrývka sněhu konečně ustoupí.

Musím se svěřit, že pro pohled z téhle fotky jsem se k jezeru několikrát vracel. Poprvé nebylo Shuksan vidět prakticky vůbec, protože vzduch byl plný dýmu z požárů zuřících v lesích na východ odtud. Podruhé jsem zase přijel pozdě k večeru a hladina jezera i s okolím už mizela v hlubokém večerním stínu. Až na třetí pokus mi bylo dopřáno. No nefoťte to!

Hlavní turistickou atrakcí téhle oblasti suchého washingtonského vnitrozemí jsou místní vodopády – Palouse Falls. Pro úplný zážitek však doporučuji vodopád navštívit z jara, kdy tudy teče obdivuhodné množství vody a kaskáda vypadá skutečně impozantně. Když jsem se tu objevil koncem velmi suchého léta, samotný kaňon byl rozhodně zajímavější než vysychající vodopád. A s trochou odvahy můžete sestoupit i na dno údolí a projít se podél řeky mezi skalními stěnami.

Místo z téhle fotky se jmenuje Horsethieve Lake, čili jezero zlodějů koní. Vtipné mi připadá, že tu zřejmě nikdy žádní zloději nebyli, naopak bývala tu indiánská osada, která však zmizela pod vodami přehrady Dalles. To jméno místu dali právě stavební dělníci. Těm to tu připomínalo nějakou scénu z jistého filmového westernu o zlodějích koní…

Exploze stála život i 57 lidí, což je vlastně docela málo vzhledem k rozsahu sopečného běsnění. Ještě dnes, více jak 35 let po erupci, zůstává stát rozum nad obrovským územím, které sopka „srovnala se zemí“, respektive kompletně přetvořila. Na fotce dobře viditelný severní svah hory se tehdy sesunul a proudy sopečného materiálu se valily údolími až do vzdálenosti 27 km. Nezůstal na kameni kámen. A kolem dokola polámané kmeny stromů ležící všechny jedním směrem, tak jak je to tehdy smetlo.

Jedno z oblíbených výchozích míst pro turisty se jmenuje „Sunrise“, čili východ slunce. Ve skoro dvoutisícové nadmořské výšce na východním svahu hory je nejvyšším místem, kam lze dojet autem. Toho jsem využil a dorazil jednou velmi brzy ráno. Vylezl jsem na louku nad parkoviště a čekal na východ slunce. A musím uznat, že Sunrise se to tu jmenuje skutečně správně! To byly obrázky :)

Zřejmě nejoblíbenější místo národního parku Mount Rainier se jmenuje Paradise, čili Ráj. Na jižním svahu Rainieru v nadmořské výšce asi 1.600 m je velké parkoviště, historický horský hotel, návštěvnické centrum a spousty turistických tras. Není divu, tohle místo je skutečně krásné, hotový ráj. A protože jsem tu byl začátkem podzimu, byl to navíc ráj fantasticky barevný!

Tím se na závěr dostávám k jednomu malému „překvapení“ diashow o Americkém severozápadě. Jak je z obrázku patrné, výpravu tentokrát doplnila nejen moje žena, ale také náš dvouletý synek. Dlužno říct, že cestování dostalo zcela nové a netušené rysy :) Ale rozhodně to stálo za to. Kempování a putování v divoké přírodě jsme si nakonec užili všichni. A i o tom cestování s malým děckem vám při promítání něco povím :)

A tady svůj krátký cestopis o americkém severozápadě uzavírám. Pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu vám nabídnout: