Tohle je cestopis z mojí první cesty na Island, tudy najdete můj nejnovější Island.
Island je zvláštní kus světa. Daleko v Atlantiku, dotýká se severního polárního kruhu a do Grónska je odtud blíže než z Prahy do Bratislavy. Island je zkrátka poněkud „stranou“. Jenže zároveň doslova leží u zrodu evropské i severoamerické pevnivny. Zatímco pod Islandem se ze žhavého nitra Země pomalu vynořují a formují zemské desky, jeho povrch zdobí mohutné ledovce. Oheň a led tu tvoří neoddělitelný celek. Island je zkrátka horká země s ledovou tváří.
Tato fotogalerie ukazuje aspoň kousek cestování a obsahuje fotky doplněné o zážitky, postřehy i zajímavosti.
Modrá laguna
Termální koupaliště Modrá laguna patří zřejmě mezi nejznámější plovárny světa. A je to plovárna věru luxusní. Ponořit se tu můžete do příjemně horké vody zelenomodré barvy s mléčně pastelovým tónem a ještě se u toho napatlat blahodárným bělostným blátíčkem. Ani vám při tom nebude vadit, že Modrá laguna vznikla vlastně jako nádrž na odpadní vodu z nedaleké geotermální elektrárny.
Modrou lagunu jsem zařadil na úvod svého cestopisu ze dvou důvodů. Jednak byla zřejmě tím prvním, co jsem z Islandu kdy viděl na nějaké fotce, a druhak její poloha nedaleko mezinárodního letiště v Keflafíku ji zkrátka předurčuje jako první či poslední (nebo obojí:) zastávku každého výletu na Island. A moje vzpomínka na první opravdové setkání s Modrou lagunou je také velmi intenzivní. Projížděli jsme pustou lávovou krajinou poloostrova Reykjanes za islandsky šedého a ponurého dne a k večeru hledali, kde že ta Laguna je. A najednou se na pravoboku auta objevila azurově modrá hladina takové barvy, že celá posádka auta spontánně zvolala „Jéééé !“. A protože ta voda se z jezírka rozlévala až do silnice, nestihli jsme ani zareagovat a projeli Modrou lagunu autem :)
Gejzír těsně před výbuchem
Gejzír je nebezpečně natlakovaná záležitost. Vzniká tam, kde je hluboká díra do země plná vody. Když tu vodu kdesi v hlubině ohřívá geotermální energie tak mocně, že se voda začně vařit a přemění se na žhavou páru, je na gejzír zaděláno. Potom už je jen otázka několika okamžiků, než natlakovaná pára odspoda prorazí špunt ze studenější vody nad sebou a za velkolepého efektu vystřelí k nebi. A to je gejzír.
Tato fotka zachycuje gejzír Strokkur několik zlomků sekundy před jeho erupcí. Povrchové napětí vody sice ještě drží hladinu v hladkém vyklenutí, ale pár centimetrů pod povrchem už vidíme bílou žhavou páru. Ta v následujícím okamžiku bublinu s rachotem prorazí a vystřelí 15m k nebesům. Asi tušíte, jak vzrušující bylo focení tohoto jevu. Pokud je v klidu, představuje gejzír pouze malé jezírko, jehož hladina se stále všelijak mele, nadouvá, šplouchá, ale před opravdovým výstřelem nijak nevaruje. Strokkur vystřeluje sice celkem často, ovšem v nepravidelných intervalech řádově 5 až 10 minut. Takže nezbývá, než stát dlouhé minuty s foťákem u oka a prstem na spoušti a čekat na správný okamžik. Ten přijde nečekaně a netrvá ani celou vteřinu. Trefte se do něj:)
Landmannalaugar – duhové hory
Landmannalaugar je magické místo ukryté již mírně ve vnitrozemí Islandu. Schovává se ve stínu ledovce Mýrdalsjökull a návštěvníkům poodhalí pohled do krajiny, jakou si nepředstavovali ani v těch nejbarevnějších snech. V Landmannalaugaru se setkávají lávové proudy, termální prameny, sirné fumaroly, sněhová pole i zelené louky. To vše obklopeno nepochopitelně barevnými „duhovými horami“.
Čekal jsem na Islandu leccos, ale Landannalaugar veškerá očekávání předčil. A to navzdory tomu, že při naší návštěvě tu bylo jen pár stupňů nad nulou, fučel vítr a většinu času pršelo. Zkrátka Island, jak má být. Ovšem fakt jsem netušil, že hornina s tak nudným názvem jakým je „ryolit“ může být tak nádherná. Ryolitové hory vypadají jak namalované a realitě lze těžko uvěřit, i když tou paletou zrovna procházíte. Možná je dobře, že nám tam pršelo, jinak bych tam byl možná dodnes :) A to nám pak jedna místní paní řekla: „Jo jo, v Landmannalaugaru je krásně, i když je ošklivo. Ale to si neumíte představit, jak krásně tam je, když je hezky!“. Inu, neumíme.
Islandské banány
Několikrát jsem už četl, že Island je největším evropským producentem banánů. Vzhledem k tomu, že jinde v Evropě se toto tropické ovoce nepěstuje zřejmě vůbec, nelze tohle islandské prvenství vyloučit. Stejně jako mnoho ostatních věcí, banány mají islanďané jen díky své nekonečné geotermální energii. Pod Islandem je zkrátka horko, sopečná činnost je tu jedna z nejaktivnějších na světě, a tak je horké vody pro vytápění skleníků stále dost.
Na druhou stranu, banánů se na Islandu vypěstuje tak málo, že v obchodech ani nejsou k vidění. Všude jen známé globální značky ze střední Ameriky. Možná, že ekonomická krize teď přinutí skleníky s tropickým ovocem rozšířit?
Najít na Islandu banánovou plantáž nám dalo dost práce. Věděli jsme sice, že v oblasti města Hveragerdi východně od Reykjavíku se pěstováním plodin ve sklenících zabývají, ale po příjezdu jsme natrefili pouze na velmi turistické skleníky spojené s kavárnami, rozsáhlými prodejnami suvenýrů a exotickým květinářstvím. Uznávám sice, že kvetoucí orchidej z Islandu je originální dárek, ale nás zajímaly banány. Nakonec jsme se dopátrali k jakýmsi skleníkům vysoko nad městem. Areál byl otevřený, nikde nikdo. Dlouho jsme hledali někoho, koho se zeptat, zda si smíme nějaký skleník prohlédnout. Až jsme odchytili jednoho místního zahradníka, který znuděně opáčil: „Jo, klidně běžte dovnitř, je otevřeno. Jen za sebou zas zavřete, ať nám tam netáhne.“ A šel si dál po své práci.
Papuchalek bělobradý
Papuchalci (anglicky puffin) jsou asi jedním z živých symbolů Islandu. Vypadají jako kříženci papouška a tučňáka a se svým věčně smutným pohledem jsou neobyčejně roztomilí. Mají krátká křídla, takže nejsou příliš zdatnými letci. Vlastně potřebují docela prudký vítr, který jim pomáhá v neobratném plachtění. Za mírnějšího větru se jejich let podobá spíše více či méně střemhlavě řízené střele. Zato ve vodě jsou jako doma. Loví ryby a nosí je starostlivě i svým mláďatům do hnízda.
Papuchlaky jsem fotografoval na ostrově Heimaey v souostroví Vestmannaeyjar jižně od Islandu a i když bylo zrovna krásné počasí, bylo to těžší, než jsem si představoval. Všichni kamarádi vozili z Islandu báječné fotky těchto opeřenců, zato mě se podobné obrázky dlouho nedařily. Stále byli nějak moc daleko a přitom se chovali dosti plaše. Jakmile jsem se přiblížil, uletěli. Postupně jsem však vyvinul metodu focení, která vedla k dobrým výsledkům. Chodil jsem v bezpečné vzdálenosti podél hrany strmých útesů nad mořem a když jsem měl pocit, že tady by papuchalci mohli být, lehl jsem si na břicho a opatrně vystrčil přes hranu hlavu s foťákem. A několikrát to vyšlo:)
Ledovcová laguna Jökullsárlón
Místo z téhle fotky asi naplní vaše představy o Antarktidě. Zde se k jižnímu pobřeží Islandu blíží jeden ze splazů obrovského ledovce Vatnajökull a protože za posledních několik desetiletí tento splaz poněkud ustupuje, za jeho čelní morénou se utvořilo docela rozsáhlé jezero. Do jeho vody se postupně ledovec rozpouští a odlamuje své modravé kry, které pak pomalinku plují po hladině, dokud se nerozpustí, či je krátká říčka nevyvrhne rovnou do moře. Chcete-li to vidět opravdu z blízka, nabízí se tu různé projíždky na lodích.
Na lagunu Jökullsárlón jsem se těšil zřejmě nejvíce z celého Islandu. Velké těšení může, jak známo, snadno vést ke zklamání, ale Jökullsárlón nezklamala ani trošku. Byl jsem úplně nadšený a bavilo by mě asi ještě dlouho pobíhat po břehu, zkoumat jednotlivé kry, fotografovat detaily i panoramata. Ale mí přátelé spolucestující si to všechno užili o něco rychleji a tak jsem je nechtěl nechat tak dlouho čekat. Když jsem se konečně vrátil, ptal jsem se jich nadšeně, jestli se jim tu nelíbilo. Odpovídali, že sice jo, ale že vzhledem k tomu dešti tam zase tak dlouho courat nemusí. „Copak prší?“, odpovídám na to já, „Vždyť svítí sluníčko!“. A tak se ukázal odlišný pohled na věc. Mne svítilo sluníčko, pro jiné pršelo. Duha na obrázku je důkazem, že obě strany měly pravdu :)
Tunel v ledovci Kverkfjöll
Kverkfjöll je oním pověstným „klenotem v srdci Islandu“. Nepříliš snadno dostupný „záliv“ v severním okraji ledovce Vatnajökull ukrývá velmi netradiční úkaz. Kdesi pod ledovcem vyvěrají termální prameny, které pochopitelně led ve svém okolí rozpouštějí. A jak se termální potok vydává na cestu do světa, taví si kolem sebe v ledovci pořádný tunel.
Velikost toho tunelu je docela souměřitelná s běžnými silničními tunely. Dovnitř se dá pohodlně vstoupit a vydat se podél potoka na procházku do nitra ledovce. Nad zurčící hladinou se drží lehký mlžný opar a všude ze stropu tunelu kape voda z tajícího ledu. Světlo odražené od ledového stropu je mrazivě modré a oblé meandry potoka lákají k dalšímu průzkumu. Bohužel vstup do tunelu je silně nedoporučen. Není tu sice žádná závora ani hlídač, který by vás vykázal, ale máte-li rozum nebo alepoň pud sebezáchovy, minimalizujte pobyt v tunelu či se mu zcela vyhněte. Ledovec je neustále v pohybu, vše se sune, taje, mění. Pomalu, nepozorovatelně, ale jistě. Kdykoliv to může spadnout. Bez varování.
Další fotky ledovců, nejen z Islandu, najdete v mé fotobance.
V jeskyni s termální říčkou
Celý Island leží na rozhraní dvou litosférických desek, na rozhraní kontinentů Ameriky a Evropy. Právě zde se obě zemské desky rodí z hloubi Země a pomalinku se rozestupují. Objektivně vzato, Island se tak stále „trhá ve dví“ a celým ostrovem prochází dlouhá brázda, kde můžeme vidět hluboké trhliny v zemi. Na dně jedné z dlouhých trhlin na severu Islandu protékala horká řeka.
Téhle jeskyni říkají Grjótagjá a našli jsme ji nedaleko jezera Mývatn. Právě krajinou kolem Mývatnu prochází zmíněná oblast roztrhané a rozestupující se země. V lávových polích jsou tu hluboké soutěsky, do nichž se dá někdy i celkem pohodlně sestoupit. Místy se utuhlá láva rozestoupila do jednotlivých čedičových sloupů, což pak trochu připomíná naše skalní města. A místy vznikly i jeskyně. A protože země je pod lávovým proudem stále horká, dešťová voda, která sem prosákne, se ohřeje a vytváří termální říčku. Ačkoliv venku moc tepla nebylo, v téhle jeskyni bylo velmi vlaho. Voda čisťounká, lákala ke koupaní. Jenže byla moc horká, nedala se do ní ponořit ani ruka. Obvyklý islandský problém.
Další fotky jeskyní, nejen z Islandu, najdete v mé fotobance.
Krafla, kráter Stóra-Víti
Krafla je jednou z velikých činných sopek severního Islandu. Patří k ni nespočet sopečných sopouchů i dostatek erupcí zaznamenaných v nedávné minulosti, barevná solfatárová pole, jezírka i další vulkanické pozoruhodnosti. Obrázek ukazuje kráter Stóra-Víti, který vznikl při erupci v roce 1724 a má průměr 320m. Jeho dno vyplňuje nádherně modré jezírko.
Ke kráteru Stóra-Víti lze docela pohodlně dojet autem, parkoviště je pár metrů od hrany. Ostatně, můžete jej vidět při pravém okraji fotky. Většina turistů se tu omezí právě na ono typické vykouknutí z auta a pokračují zase jinam. Přitom celý kráter lze docela pěkně obejít pěšky a samozřejmě nejhezčí pohledy poskytuje nejvzdálenější a nejvyšší oblast hrany kráteru. Odtud je vidět nejen modré jezírko, ale i krásný výhled do sopkami vytvarovaného kraje v okolí Krafly. A nad Stóra-Víti najdete další, menší, za to barevnější jezírka, čmoudíky, bublavé bláto a podobně.
Vodopád Dettifoss
Dettifoss je vodopád na řece Jökulsá á Fjöllum v národním parku Jökulsárgljúfur na severu Islandu. Není rekordně vysoký, i když jeho 44m není ani nikterak málo. Rekordní však je svým průtokem – množstvím vody, která se skutečně ohlušujícím rachotem mizí na dně hluboké soutěsky. Údaje o jeho průtoku se z různých zdrojů značně liší, často se dočteme, že se jedná o nejmohutnější vodopád v Evropě. To však zřejmě není pravda, protože Rheinfall u švýcarského Schaffhausenu, má průtok asi dvojnásobný.
Postavit se na místo, kde stojí postavička na obrázku, je mohutným zážitkem. Neslyšíte vlastního slova, pod vámi je 40m hluboká propast, na jejíž dno stejně nedohlédnete a proti vám se valí tolik vodní tříště, že během pár minut jste úplně promočení. Doporučuji. Velmi. Další fotky vodopádů, nejen z Islandu, najdete v mé fotobance.
Island se mi dostal pod kůži. Nejen svým chladem, vlhkem, sopečným dýmem či lávovým prachem. Předveším svou nepopsatelnou nádherou a přírodní divokostí. Věřím, že můj foto cestopis aspoň kousek tohoto dojmu přenesl i na vás. Pokud se vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další fotky a dozvědět se i jiné informace a zážitky z mé cesty na Island, mohu Vám nabídnout:
Dále můžete skočit rovnou do fotobanky na další obrázky z Islandu a napsat tam k fotkám své postřehy a komentáře!
Doporučuji také velmi pěkné stránky Island – země ohně a ledu, kde najdete o Islandu spousta informací.
Další, snad ještě rozsáhlejší, je informační server nejen pro cestovatele Island-info.cz.
Pokud je Island vaší láskou, staňte se členem Klubu islandských fanatiků.
