Americký stát Oregon leží uprostřed západního pobřeží USA. Dalo by se tedy říci, že západ USA musí mít srdce zde, v Oregonu. Oregon je zároveň blízký srdci každého cestovatelského nadšence z naší středoevropské kotliny. V létě tu zrají jahody, borůvky, třešně i další ovoce. Na podzim dozrává zase hrozno, ze kterého tu umí vyrobit lahodné víno. K tomu všemu jsou po celém Oregonu rozesety četné pivovary, produkující pestrou nabídku chutného zlatavého moku. Hotový cestovatelův ráj, srdeční záležitost…

Tato fotogalerie přibližuje cestování po Oregonu a fotky doplněné o zážitky, postřehy, zajímavosti i informace.

V nejparnějším létě se tu lidé i koupou, ale i během chladných dní je pláž populárním rekreačním místem. Chodí se tu na procházky, běhá a pokud jsou vlny, tak se také surfuje. Co na tom, že voda je tak studená, že bez neoprenu se nikdo do vln neodváží. Navíc Cannon Beach přitahuje i filmové fanoušky. Tedy alespoň ty, kteří jsou vynavači filmového kultu Twilight. Kousek odtud, v Ecola State Park se totiž natáčely scény, ve kterých se spolužáci o víkendu vydali na výlet k moři. Vzpomenete si na pláž La Push? Ta pravá sice leží o více jak 200 km severněji, ale natáčelo se zde.

Nerad kazím iluzi panenskosti přírody z téhle fotky, ale údolím dnes vede rušná dálnice a souběžně s ní i menší stará silnice. Kolem silničky je množství turistických atrakcí s parkovišti, restauracemi a obchůdky se suvenýry. Je tu zkrátka živo. Většina amerických turistů se však od svého zaparkovaného vozu nevzdaluje více než na dohled, takže jakmile odejdete pár set metrů pěšinou do lesa, můžete si užívat absolutního soukromí v krásné přírodě. A v údolí je překvapivě i několik hezkých kempů, které mohou dobře posloužit jako základna k výletům.

Tenhle dvoupatrový vodopád patří k jakýmsi ikonám státu Oregon. Asi nenajdete žádnou publikaci o Oregonu, kde by Multnomah nebyl vyfocen. A zdá se, že každý turista, který sem přijede, si vodopád musí vodopád nejen vyfotit, ale především se musí zvěčnit s vodopádem. Takže na vyhlídkové plošince se během letních dní stojí hotová fronta na pořízení fotogrfie. Jeden se skoro diví, že si tu již nějaký podnikavý Američan nezřídil živnost na focení turistů. Za těch pár minut pod vodopádem jsem byl požádán snad pěti lidmi, abych je tam vyfotil. Zřejmě na mě poznali, že umím fotit :)

V době vulkanického klidu jsou však ledovce lidem prospěšné a užitečné. A teď nemluvím o ledu jako zdroji pitné vody, ale o sjezdovém lyžování. Je tu vybudováno několik vleků a lanovek, dokonce je tu jediná celoroční sjezdovka v USA. Vzhledem k tomu, že na ledovce hory Mt. Hood napadne každou zimu v průměru 10m sněhu, jsou tu skvělé podmínky pro lyžaře. Tedy pokud zrovna nesněží. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se sem na konci června vydrápal ve vypůjčeném autě, div jsem nezapadl do sněhu. Hned na parkovišti se kolem mne prohnal snowboardista.

U téhle fotky musím přiznat, že faktor sněhu jsem při plánování cesty po Oregonu zcela podcenil. Zkrátka mě vůbec nenapadlo, že v zeměpisných šířkách jako má v Evropě sever Jadranského moře, bude na západě USA ještě na konci června v horách ležet tolik sněhu, že běžný pohyb tam vůbec nebude možný. Extrémní to bylo právě na hoře Mount Hood, kde nás u chaty Timberline zastihla pořádná vánice. Přes noc napadlo přes 20cm mokrého sněhu. K tomu přišla hustá mlha a z výletu s výhledy nebylo nic.

Tady ve vnitrozemí Oregon nabídl zážitek úplně jiný než na zasněženém Hoodu. Žhavé letní slunce rozpalovalo skály jako kamna. Stanovali jsme ve zdejším neformálním kempíku pro horolezce a vydali se na krátkou procházku údolím mezi skalami. Už jsme se pomalu vraceli ke stanu, když nás upoutala cedulka ukazující „Vyhlídka, 1/2 míle.“ Byla tam sice poznámka, že stezka je obtížná, ale o tom jsme si mysleli svoje. Jsme přece v USA, kde všechno, co je dále než 100m od auta, je divočina. Tak jsme se na vyhlídku vydali. Ovšem tentokrát jsme to podcenili. Následoval strmý výstup rozžhaveným srázem s převýšením 700m. Málem jsme se tam upekli. Ale výhled stál za to, jen si příště na obtížnou stezku vezmeme aspoň lahev vody.

Painted Hills jsou neobyčejně fotogenickou lokalitou. Tady je Oregon nejbarevnější. Trošku jsem se bál, že tu budou davy turistů a typický ruch se stánky s občerstvením a suvenýry. Nic z toho se překvapivě nekonalo. Byl tu klid a pohoda, žádné obchody ani fast foody. Potkali jsme za celý večer asi 6 lidí a užívali si tu barevnou nádheru v soukromí, s pocitem divoké, otevřené a prázdné krajiny všude kolem nás. Sem zatím masová konzumní turistika zatím nedorazila. Díky bohu.

Těšil jsem se na výlety v horské krajině, potulování kolem jezer a možná i na nějaký vrcholový výstup. Ale kvůli sněhu jsme nakonec zvládli jen malý výlet kolem jezera. Celou dobu jsme se bořili do směsice hlubokého rozbředlého sněhu a bláta maskoveného pod silnou vrstvou jehličí, přelézali napadané kmeny a obcházeli místa, která hrozila probořením do jezera. Ale díky zrcadlovým výhledům na horský masiv Tři Sestry tenhle výlet patří k nejhezčím zážitkům z Oregonu. A fotky vypadají tak pohodově.

Pro mne je Tumalo poněkud zakletý vodopád. Pár dní jsme se jej totiž v okolí Bendu marně snažili najít. Především proto, že pro větší zmatení existuje ještě Tumalo State Park, který se nachází asi 10km severně od Bendu. Parkem protéká řeka Deschutes a tak jsem se nejprve (logicky:) domníval, že vodopád Tumalo bude právě zde. Jenže není. Nechápu, proč se park a vodopád jmenují stejně, když jsou asi 20km od sebe.

Mám dva hlavní dojmy z návštěvy u Crater Lake. Jednak doslova magickou sílu, kterou mě okouzlila neuvěřitelně modrá hladina tohoto obřího jezera a druhak krutě ledový vichr, který na okraji kráteru fučel. Tomu se ovšem nelze divit. Stojíte tu vlastně na vrcholku široko daleko nejvyšší hory, takže vítr se má odkud rozletět. A že je v nadmořské výšce kolem 2.500m i v červnu na nule, není také nic divného. Jen pořádnou větrovku a rukavice s sebou!

Tak vlastně vznikl nápad, že mým příštím cílem bude právě Oregon. Zní to možná divně, ale skutečně za to můžou lahváče z téhle fotky. Respektive je za tím velmi zdařilá filmová reklama, která značku piva Deschutes v Americe propaguje. V té reklamě se mladík vydává na výlet s dívkou po Oregonu a zastavují právě na místech podle etiket piv Deschutes. Prostě používají ta piva jako průvodce. Dívka je z toho celá paf a nastává happyend. A to mě nadchlo. A co vy, už jste někdy jeli na výlet podle piva?

Snad Vás moje fotografie a můj malý cestopis zaujaly. Pokud se vám virtuální cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další fotky a dozvědět se i jiné informace a zážitky z mé cesty po Oregonu na západě USA, přijďte na moji diashow:

Pokud vás západ USA zajímá podrobněji, určitě doporučuji cestopis Parky západu USA na serveru Volanidalek.cz.