Kuba

Kuba je fantastická země. Unikát, co se jinde nevidí. V prostředí tropického Karibiku tu žijí nádherní lidé ve světě, který jakoby vypadl z historického, mírně apokalyptického filmu. Duch místa – genius loci – je doslova omamný. V kulisách rozpadajících se měst zní temperamentní a podmanivé rytmy. Mezitím se jaksi mimochodem a rezignovaně stojí fronty na chleba, vejce či mléko. Nebo se čeká na rozhrkaný náklaďák, co tu slouží místo autobusu. A přitom všechno kolem je tak neuvěřitelně fotogenické…

Tato fotogalerie přibližuje cestování po Kubě a fotky se zážitky, postřehy i zajímavosti a informace.

Starý bourák

Starý americký bourák

Jedna z prvních věcí, kterou vás Kuba nejspíš zaujme, je zdejší vozový park. Většina aut pamatuje tolik, že kdekoliv jinde na světě by je oprašovali v muzeu veteránů. Kubánci ale jiná auta nemají a tak je silou vůle a neuvěřitelné improvizace při nekonečných opravách udržují celá desetiletí v běžném provoze. O co horší je technický stav vozidla, o to naleštěnější je karoserie.

Zajímavé je, že tyhle americké bouráky z 50. let přežily i celé „sovětské období“ následující po Fidelově revoluci v roce 1959. A i když jsou na Kubě k vidění i sovětské Žigulíky, Moskviče a Volhy, americkou flotilu Sověti evidentně nevytlačili. Obávám se ovšem, že o tyhle luxusní káry a jejich neopakovatelný kolorit kubánské ulice přijdou krátce po té, co se ostrov otevře světu a jeho trh zaplaví modernější modely. Jestli k tomu někdy dojde…

Malá modelka

Malá kubánská modelka

Lidé žijící na Kubě jsou potomky různých národů z několika stran světa. Koluje tu zejména krev původních kubánských „indiánů“, španělských kolonizátorů i afrických otroků. Pestrost lidských typů, různorodost tváří a krása kubánských úsměvů je okouzlující.

To, že lidé na Kubě jsou krásní, se všeobecně ví. Že o ženách to platí dvojnásob, o tom asi nikdo nepochybuje. Překvapivě jsem ale zjistil, že se Kubánci nefotí příliš rádi. Možná už přece jen začínají být otrávení ze zástupů turistů, protože ti je chtějí fotit všichni a stále. Koho by to pak bavilo? Naštěstí tahle holčina ze Santiaga byla evidentně rozenou a radostnou modelkou a mé srdce fotografa svou pózou fakt potěšila.

Pevnost San Pedro

Pevnost San Pedro v El Morro

Veliká pevnost na útesech při vjezdu do Santiagského zálivu měla chránit město před útoky pirátů. Vyprojektována byla už v roce 1587, ale dokončena až o dobrých 30 let později, kdy už pirátů pomalu ubývalo. Tak tu operativně zřídili vězení. Dnes je tu muzeum, které stojí za návštěvu už jen kvůli těm výhledům na záliv i oceán.

Zajímavou každodenní atrakcí na hradbách pevnosti je i večerní salva z historického kanónu, kterou vypálí směrem na moře vždy při západ slunce. Je to působivé divadlo, které předvádí oddíl v historických uniformách. Střelci připochodují, ručně naládují kanón, tyčí upěchují lauf, místo koule vloží smotaný kus hadru a když se slunce dotkne mořské hladiny, zapálí doutnák. Po chvíli napětí se ozve ohlušující rána, hadr elegantním obloukem odletí do moře a střelci hlasitě provolávají slávu: „Ať žije svobodná Kuba!“ – „Viva Cuba Libre!“

Mladí Kubánci

Krásní mladí lidé

Nedaleko Santiaga de Cuba je vesnička Siboney s malou pláží. Slouží jako oblíbené místo k odpočinku znavených obyvatel města, či prostor pro srazy městské omladiny. Je tu pár prostých občerstvovacích stánků, kde skoro nic nemají, pár palem a jinak nic. Ovšem radost ze společných chvil s přáteli tu nic nekazí.

Na tuhle pláž jsem zavítal v rámci průzkumu okolí města na Nový Rok odpoledne. A světe div se, bylo tu celkem živo. Zejména mladí lidé vyváděli v příboji jako malé děti. A když se navečer konečně chystali zpátky do města, dal jsem se s nimi do řeči. Popřáli jsme si „Feliz Aňo Nuevo“ a pořídili tuhle fotku. Chtěli byste také tak trávit Nový Rok?

Che Guevara na zdi

Pod dohledem Che Guevary

Portrét revolucionáře Ernesta „Che“ Guevary zdobí na Kubě doslova každou volnou zeď, každou kancelář, školu a leckdy i domácnost. Ani dlouholetý prezident Fidel Castro se v tom ohledu netěší takové oblibě. Guevarův odhodlaný pohled většinou doprovází i nějaký agitační text. Zde například „Jejich příklady žijí, jejich myšlenky přetrvávají.“

Zde namalovaný portrét je grafickým zjednodušením nejslavnější Che Guevarovy fotky, kterou pořídil 5.3.1960 kubánský fotograf Alberto Korda. Objevuje se prakticky všude. Funguje jako grafická ikona kubánské revoluce a poslední dobou jde i o lukrativní artikl v oblasti turistického ruchu. Jakýkoliv předmět s tímto motivem jde výborně na prodej.

Trinidad

V uličkách starého Trinidadu

Trinidad je třetím nejstarším městem na Kubě. Právě zde, pouhé 4 roky po založení města v roce 1514, verboval své dobyvatele Hernán Cortéz, aby se odtud vydal vyplenit a podrobit si Mexiko. Pak tu vládli piráti a pašeráci otroků. Trinidad vyrostl a zbohatl až začátkem 19. století, kdy se v okolí začala ve velkém pěstovat cukrová třtina.

Z mého pohledu fotografa je dnes Trinidad skutečnou esencí celé Kuby. Pokud bychom chtěli najít, kde je to „nejvíc Kuba“, tak v Trinidadu. Fotogeničtější město na ostrově asi nenajdete. Právě odtud si asi přivezete ty nejhezčí fotky. Kamenem dlážděné uličky brázdí lidé, koňské povozy a příležitostné bouráky či motorky. Domy nehyzdí žádné reklamy ani vývěsní štíty nebo dokonce bilboardy. Je tu minimum dopravních značek. Jako ve skanzenu.

Siesta před domem

Večerní siesta na zápraží

Na Kubě se zdá být stále nejoblíbenějším večerním programem obyčejné vysedávání na ulici před domem. Někdy se povídá či kouří, někdy ženy pletou nebo se věnují jiné ruční práci, občas se poslouchá radio. Nejčastěji se ovšem nedělá nic, jen pohupuje v křesle, připomínající dřevěnou bedýnku na ovoce.

Oblíbenost tohoto vysedávání je poměrně pochopitelná. Co by se tak večer asi dalo dělat? Sledovat televizi, že? Jenže i když už Kubánci telku mají, moc zajímavého v ní k vidění není. Na čtení se toho také moc sehnat nedá, pokud nepočítáme socialistický plátek Granma. Internet do domácností dosud nepronikl, takže co s načatým večerem, když venku je tak hezky?

Viňales

Viňales

Na západě ostrova se rozkládá asi nejzajímavější kubánská krajina – oblast vápencových skal a tabákových polí – Viňales. Tropicky vlhký vzduch se v noci mezi skalami často citelně ochladí a ráno se pak po polích povaluje tajuplná mlha, ze které vykukují jen vrcholky stromů a občasná sušárna tabáku. Jakmile se ale slunce vyhoupne na oblohu, tajemství je rychle odhaleno a mlha ta tam.

Ve Viňales se harmonicky snoubí přírodní krása a zemědělství. Políčka jsou tu malá, hlína rudá a dřina farmářů úmorná. Svou zemi opracovávají tupými dřevěnými háky, které vlečou lepivou hlínou za pomoci páru volů. Když jsem kolem procházel s moderním fotoaparátem na krku, pociťoval jsem silný střet civilizací. Nebo spíše náraz několik století dlouhého časového posunu.

Sušení tabákových listů

Sušení tabákových listů

V okolí města Pinar del Río se pěstuje možná nejlepší tabák na světě. Rozkládají se tu lány tabákových plantáží, kde si dávají záležet, aby listy jejich tabáku byly co největší, dokonale rovné, hladké a bez jediného kazu. Všechny listy při sklizni ručně třídí a svazují po několika kusech. Svazky pak zavěsí na dlouhé dřevěné tyče a umístí do „secadorů“. To jsou obrovské stodoly, kde pak listy pomalinku několik týdnů v průvanu vadnou a usychají.

Takové tabákové listy jsou základem pro nejlepší kuřivo světa. Po usušení se musí tabák nejprve fermentovat, to jest zjednodušeně řečeno nechat zapařit a „zakvasit“. Teprve pak lze začít svinovat doutníky. Jenže do těch nejlepších kousků se vybírají různé listy do různých částí doutníku a nakonec ten nejkrásnější a největší list nejvyšší třídy poslouží jako vrchní vrstva. Když jsem viděl, s jakou láskou a fortelem tu tabák zpracovávají (a jak krásně to voní), poprvé v životě mi bylo líto, že nekouřím.

Tanečnice v kabaretu

Tanečnice v kabaretu

Kubánský kabaret je fenomén. Na několika místech v Havaně i jinde probíhají večerní představení, kde několik desítek účinkujících ve velkém stylu tančí a zpívá. Během večera se vystřídá mnoho honosných kostýmů. Vše se blyští a září pestrými barvami, jeden podmanivější rytmus střídá druhý. Jde o vysloveně opulentní podívanou, doplňovanou i luxusním občerstvením divákům.

Lámal jsem si hlavu, kde se něco tak velkolepého a honosného na Fidelově ostrově vzalo. Jde ale o záležitost historickou, vzniklou ještě v dobách před socialistickou revolucí. Tehdy byla Kuba oblíbeným cílem bohatých Američanů, kteří se sem přijížděli bavit, pít rum, kouřit doutníky, hrát v kasinech a veselit se s místními kráskami. Kabarety s různě erotickými programy patřily k oblíbeným podnikům. A ty nejlepší z nich Kuba zachovala ve vší počestnosti až do dnes. Turisté za jejich návštěvu opět dobře platí. Kdo by nechtěl vidět slavnou Tropicanu?

Stará Havana

Stará Havana – pravá Kuba

Těžko budeme hledat větší kontrast než mezi touto a předchozí fotkou. Přitom obě fotky byly pořízeny ve stejném městě, asi tak 500m od sebe. Jestli Kuba někde beze zbytku naplňuje slovní obrat „lesk a bída“, tak právě zde.

Jak je možné, že někde se za drahé peníze předvádí luxusní podívaná turistům, kde všichni se tváří šťastně a vesele, když většina obyvatel Havany žije v podmínkách připomínajících poválečnou apokalypsu? Realita pod povrchem je často drsná. A smutné je, že hodně návštěvníků Havany tuto realitu ani neodhalí, protože do městských ulic mimo turistické trasy se prostě nevydají…

A tady svůj krátký cestopis z ostrova svobody jménem Kuba uzavírám. Pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu vám nabídnout:

Přijďte na moje cestovatelské promítání!

Během celovečerní cestovatelské diashow poznáte Kubu v její kráse, divokosti, barevnosti i každodenní šedi. Multimediální projekci doplňuji svým živým a poutavým vyprávěním a autentickými hudebními ukázkami.

Krátkou videoukázku z diashow si můžete pustit přímo zde.

Pro další inspiraci doporučuji také pěkný cestopis a fotky z Kuby na serveru Povlastniose.eu.