Anglie je královstvím s neobyčejně dlouhou a vznešenou historií, staletými tradicemi a velmi elegantní královnou. Je to země bohatá na úžasné památky, malebná města a – pro leckoho možná poněkud překvapivě – i na krásnou přírodu. Anglie je tolik nabitá zajímavostmi, že ani po svých šesti cestách po téhle zemi nemám pocit, že jsem viděl všechno. Dokonce ani ne „to nejdůležitější“.
Zvu vás tedy aspoň na kousek cestování a fotky, absolvujte se mnou tento virtuální zájezd… Nebo je libo přeskočit do fotogalerie?

Pro valnou většinu návštěvníků Anglie však dnes již Dover není vstupní branou do země. Bohužel, je to ke škodě s ohledem na zážitky a estetické vjemy z cestování. Dobře si pamatuji na mé dřívější cesty do Anglie, když ještě nebyl prokopán Tunel a už vůbec nelétaly nízkonákladové aerolinie. To se útesy s hradem blížily pomalu od obzoru před trajektem a dodávaly cestě punc výjimečnosti. Dnes je většina cestujících vyplivnuta z nepohodlných aeroplánů kdesi daleko ve vnitrozemí, případně Lamanšský průliv podjedou temným tunelem… Tak jsem se do Doveru musel vrátit a doporučuji to i vám. Zdejší památky za to stojí.

Dovolil bych si na tomto místě trošku „pivní osvěty“. Dost českých turistů se vrací z Anglie zklamáno zdejším pivem, jenže většinou je to tím, že očekávají zrovna stejný zlatavý mok, jako vaříme v České kotlině. A ono ouha! Anglická piva mívají nejrůznější odstíny od světlých až po vyloženě hnědé, někdy bývají poněkud kalná a chuti se tak všelijak liší. Jenže v tom je ta krása poznávání :) A na rozdíl od našich současných piv bývají ta anglická jen minimálně chemicky upravená.
Většina tradičních anglických piv je typu „Ale“ (čteno „ejl“), což ostatně nabízí i vývěska z téhle fotky. „Ale“ se pochopitelně vyrábí jinak než náš ležák. Nejen že neleží, ale především se nechá kvasit jiným způsobem, tzv. „svrchní kvašení“. A tak je zkrátka jiné.

Jako fotograf téhle gotické krásce možná trochu nadržuji ještě z jednoho důvodu. Velmi oceňuji rozlehlý prostor, který kolem celé katedrály je. Jen díky tomu krásně zelenému trávníku s několika stromy si můžete vychutnat (a vyfotit:) katedrálu v celé její nádheře. Jak osvícení byli vždy vládci tohoto města, když katedrálu nezastavěli dalšími domy! Třeba v Canterbury mají také pěknou (a významnou) katedrálu, jenže ji není vidět – je celá obestavěná domy. Tedy sláva všem radním ze Salisbury!
Další obrázky katedrál, nejen ze Salisbury, najdete ve fotobance.

Zajímavé také je zjištění, jak člověk ovlivňuje krajinu, ve které Stonehenge stojí. Pamatuji si svůj první dojem z dřívější návštěvy, kdy mě šokovalo jak blízko silnice celá „atrakce“ stojí. Co hůř, kolem celého areálu je postaven nepříliš vzhledný plot. Ten chrání kameny nejen před turisty, kteří by si pohled na tuto památku chtěli užít bez zaplacení vstupného, ale také před vandaly. Víte, že kdysi si prý turisté pronajímali od místního kováře kladivo, aby si mohli urazit aspoň kousek kamene na památku? Dnes vás vůbec na dosah kamenů nepustí, což je sice nepříjemné, ale zjevně nevyhnutelné, pokud se má tahle unikátní památka dochovat i dalším generacím.
Kdysi byla prý celá okolní pláň zalesněná, plná zvířat i rostlin. Dnes široko daleko najdete jen trávu. To člověk si kraj upravil k obrazu svému. Už dávno. Teď se zase uvažuje o tom, že nedaleká silnice bude zapuštěna do tunelu, aby okolní krajina dostala poklidnější ráz…

Oxford mám rád. Nějak mi duch tohoto místa sedí. Architektura je zde nádherná a atmosféra výtečná. Zejména když jste tu v červnu, v době závěrečných zkoušek. Po ránu v ulicích potkáváte studenty s ustaranými výrazy, kterak ve svátečních uniformách míří na zkoušky a odpoledne je pak potkáváte ve stejných svátečních uniformách, kterak vesele slaví úspěšné složení zkoušek. Večer je pak už většinou nepotkáváte, leda, že obcházíte místní hospody :)

Podobně vyhlížející jídelna je v každé koleji. Pokud je vám ovšem zrovna tato povědomá, může to být také tím, že si nedávno zahrála v poměrně známém filmu. Možná už vám svítá… Ano, natáčel se tu Harry Potter. Právě tahle jídelna byla onou společnou síní v bradavické čarodějné škole.
Já mám na takovou jídelnu v jiné koleji i jednu osobní vzpomínku. Na školním výletě jsme kdysi pronikli s mým spolužákem do jedné z Oxfordských kolejí právě v době nějaké párty. Abychom lépe zapadli, vzali jsme si někde opuštěné kelímky se zbytkem piva a vmísili se do davu. Náhodou trvalo docela dlouho než si nás někdo všiml a vyhodil nás. Bylo to vzrušující :)

Na to, že jsem Lake District navštívil v srpnu, byl v tomhle údolí skutečně klid. Pár lidí se slunilo na skalách a koupalo v průzračné vodě jezera (mimochodem, v horkém dni to byla moc příjemná koupel) a po silničce občas projelo auto. Žádný velký provoz. To dokonce trošku změnilo mé plány, protože původně jsem se domníval, že na konec údolí dojedu stopem a pak půjdu pěšky přes hory ještě ten den na druhou stranu. Jenže nebyl skoro kdo by mě svezl. Když jsem se konečně na konec údolí dostal, musel jsem se posilnit v autentické hospodě Wasdale Inn a do hor jsem vyrazil až dost pozdě odpoledne. Ale bylo krásně… a o tom už je vlastně další – panoramatická fotografie.
O údolí Wasdale i mé návštěvě ve zmíněné hospodě se dočtete více v mém článku na cestovani.idnes.cz.

Dnes jsou tu z kláštera jen zříceniny, ovšem tedy skutečně monumentální. Procházením a důkladným prohlížením (ano, samozřejmě, také fotografováním:) jsem příjemně naplnil celý jeden den. Z těch všech kamenných zbytků jako by stále vyzařovala nějaká posvátná atmosféra a když jsem se proti nebi zadíval na křehké kamenné klenby, jako bych z dálky slyšel hrát kostelní varhany…

I v téhle úžasné historické prostoře jsem vydržel pěkně dlouho a během dne jsem se několikrát vracel. Nejen, že jsem se s potěšením nechával okouzlit geniem loci, který pod kamennými oblouky sídlí, ale bavilo mě pozorovat i zdejší světelné proměny. Podle toho jestli a odkud svítilo slunce se měnila i světelná atmosféra v chodbě. Samozřejmě pro fotografování je nejvděčnější tento okamžik, kdy slunce proniká okny dovnitř a odrazem o podlahu ozařuje stropní zdivo. Poezie dávných věků.
Dalčí obrázky z Fountains Abbey najdete ve fotobance.

Teprve v Anglii jsem se dobral jednoho zásadního fotografického poznání: chcete-li fotit hlavní průčelí nějaké katedrály, přijďte nejlépe večer. Proč? Protože na něj určitě bude svítit večerní slunce! (Nebude-li ovšem – jako obvykle – pod mrakem.) Leckomu tohle ponaučení připadá asi až příliš banální, ale má hlubší význam. Je sice poměrně známo, že křesťanské kostely bývají stavěny ve východo-západním směru a dokonce i to, že oltář mívají právě na straně východní. Ale z toho už méně jasně plyne, že hlavní průčelí (které bývá pochopitelně naproti oltáři) směřuje k západu. A pokud směřuje k západu, bude na něj odtamtud také svítit slunce. Tajemství tedy zní: „Katedrály foťte večer.“

A tímto pohledem k nebi ve městě York v severní Anglii bychom mohli naši cestu docela příjemně uzavřít. Jenže tím bych se dopustil jedné zásadní univerzitní nespravedlnosti. Totiž – vynechal bych město Cambridge, které jsem při své zatím poslední cestě po Anglii již vynechat nemohl. Zatímco v Oxfordu jsem byl již třikrát, Cambridge si konečně zasloužila, abych ji stále neopomíjel. Proto je tu ještě jedna fotografie, protože teď už mohu říct, že Cambridge si to zaslouží. Je neméně pěkným a příjemným městem jako její starší bratr Oxford.

A tady své foto cestování po Anglii uzavírám. Další fotky z Anglie najdete v mojí fotobance, kde můžete k fotkám psát i své komentáře. Nebo můžete rovnou pokračovat do Irska, to není daleko :). A pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu Vám nabídnout:

Přijďte na cestovatelské promítání ! Během celovečerní výpravné diashow uvidíte Anglii (a dokonce i Wales) v celé její bohatosti a pestrosti. Promítané obrázky doplňuji svým živým vyprávěním a také autentickými hudebními ukázkami, které příjemně dokreslují atmosféru a přenesou vás do Anglie aspoň na jediný večer.

Chcete-li zjistit „jak se dva zhýčkaní ex-studenti cítí v zemi, kde české vzdělání neznamená nic a kde je potřeba začít od úplné nuly“, navštivte výtečný blog o Anglii, který píše Borek Bernard.

Rady a praktické informace o cestování po Velké Británii, stejně jako tipy na zajímavá místa k vidění najdete na webu Lukáše Košíka.