Grónsko

Diashow "Grónsko - země hor a ledu" uvádí cestovatel Martin Loew. Multimediální projekce s živým vyprávěním: Poutavý příběh dobrodružné cesty plný úžasných fotografií i nevšedních zážitků. Délka asi 140 minut včetně přestávky. Přeskočit na cestopis a fotky z diashow.

Termíny promítání

Trutnov -

Grónsko

Domažlice -

Grónsko

Klatovy -

Grónsko

Informace o vstupenkách vám rádi poskytnou jednotliví pořadatelé. K dostaní vždy také na místě, 1/2h před diashow. Vstupné se podle místa mírně liší, většinou je mezi 180 a 200 Kč.


Cestopis - Grónsko

Partneři turné



České Noviny

Partneři turné:

Časopis Lidé a ZeměHadvabnastezka.czTreking.czŽivot na cestách

Fotky a cestopis, který napsal autor diashow, cestovatel Martin Loew:

Grónsko je největším ostrovem světa. Jenže leží tak nějak stranou na severu a skoro 85% jeho povrchu pokrývají ledovce, respektive druhý největší ledovec světa. Díky tomu je Grónsko neuvěřitelně zvláštní, skoro jakoby ani nepatřilo na naši planetu. Žije tu docela málo lidí, převážně v městečkách a vesničkách roztroušených podél pobřeží jižní části ostrova, protože dále na sever za polárním kruhem už to jaksi není ono.
Většina Grónska je pokryta liduprázdnou arktickou divočinou. Nevedou tu žádné cesty a nejlépe se cestuje lodí. Já měl možnost poznat část východního grónského pobřeží. Stanování v absolutně panenské krajině úplně mimo civilizaci patří k nejsilnějším zážitkům mého cestovatelského života…

Stanování u fjordu

Stanování u fjordu Sangmileq

Pokud se chcete v Grónsku někde ubytovat, máte šanci ve vesnicích u někoho najít střechu nad hlavou. Pokud ale chcete vyrazit do té arktické nádhery, musíte sbalit stan a kompletní vybavení pro pobyt mimo civilizaci. Pro případ nouze se může hodit i satelitní telefon a puška proti ledním medvědům.

Sangmileq je docela malý fjord nedaleko letiště Kulusuk na východě Grónska. Ačkoliv jeho pobřeží vypadá velmi skalnatě a nepřístupně, na kamenných terasách pár metrů nad mořem jsme našli pěkné místo k táboření. Potůčků, odkud lze brát pitnou vodu je dost, z balvanů si snadno postávíte závětří na vaření. A k tomu ty výhledy! Dechberoucí… Ale to platí v Grónsku snad úplně všude.

Město Tasiilaq

Město Tasiilaq

Hlavní město východního Grónska – Tasiilaq – se ukrývá za úzkým průlivem v uzavřeném zálivu na jihu ostrova Ammassalik. Táhne se podél pobřeží v délce asi 2km a jeho domky šplhají vysoko do stráně nad mořem. Ach ty výhledy!

Tasiilaq je opravdové město! Je tu supermarket a hypermarket, pošta, kostel, muzeum, škola, nemocnice atd. A především – jezdí tu auta. Hlavní ulice je asfaltová a protože je dlouhá přes 2 km, lidé si sem dovezli auta, aby měli čím jezdit nakupovat. Vtipné je, že před obchodem všechna auta stojí odemčená i s klíčkem, protože se tu vůbec nekrade. Ukradené auto nikam neschováte a silnice končí u posledního domu. Nikam neujedete.

Inuitská holčička

Inuitská holčička

Dnešní Inuité žijí podobným globalizovaným způsobem jako lidé kdekoliv jinde na světě. Bydlí v domech, koukají na televizi, nakupují v samoobsluze, děti chodí do školy. Dokonce milují trampolíny stejně jako děti u nás.

Právě trampolíny mě překvapily snad nejvíc. Jsou téměř u každého domu ve městě a děti na nich řádí jako o závod. A když neskáčou, honí se za roztomilými štěňaty grónských psů. Dospělí psi ale takovou volnost nemají, tráví léto přivázaní na řetězu kus za městem. Dostávají tam krmení i vodu, ale žádní domácí mazlíčci to nejsou.

Domek v Kulusuku

Domek v Kulusuku

Po setmění se domečky kouzelně rozsvítí. I nejmenší vesnice mají rozvod elektřiny z vlastní dieselové elektrárny. Kdesi na pobřeží za vesnicí stojí obrovské nádrže na palivo, jehož zásoba musí vydržet po celou dlouhou zimu, kdy je moře zamrzlé a pro tankery nedostupné.

V létě se v Grónsku stmívá jen trochu nebo vůbec – podle toho, jak daleko od polárního kruhu jste. V zimě je to pochopitelně přesně opačně, moc světla si tam neužijí, takže elektrické světlo je potom trochu jako zázrak. A mě se líbilo chodit po vesnici v takto modravé letní půlnoci a užívat tu docela pohádkovou atmosféru.

Plující ledovce

Plující ledovce

Zálivy a pobřežní vody kolem Grónska jsou plné plujících ledových ker, zvaných odborně „iceberg“. Ačkoliv nad hladinu vyčnívá jen asi desetina takového kusu ledovce, bývají tyto ledové ostrovy impozantně obří. Někdy jako dům, někdy jako panelák a jindy by se na plující kru vešla i celá vesnice.

Pozorování plujících ledových ker mě velmi bavilo. Ze břehu je to bezpečnější, z lodi plující přímo mezi ledy je to zase silnější zážitek. Ovšem přibližovat se příliš blízko k takovým krám se nesmí. Nikdy nevíte, kdy se kra rozpadne nebo otočí. Ano. Jen tak z ničeho nic se převáží a strana, co koukala z vody, se obrátí pod hladinu a to, co bylo doteď pod vodou, je zase venku. Viděl jsem to několikrát, naštěstí ze břehu. Asi není potřeba psát, že když se ledovec velikosti domu obrátí vzhůru nohama, tak to dost šplouchne.

Rezavý výhled

Rezavý výhled

Ve fjordu Ikateq vybudovala americká armáda během druhé světové války vojenské letiště Bluie East Two. Poslední posádka základnu opustila až v roce 1974, ale velká část techniky zůstala dodnes neodvezena. Je zvláštní pohled na rezivějící americké náklaďáky a barely od paliva povalující se v panenské grónské krajině…

Po dlouhých vyjednáváních začal v roce 2019 úklid této lokality. To je jistě skvělý plán, uvést přírodu do původního stavu. Jenže narovinu – mě to přijde po tolika letech trochu zbytečné, tady už žádná ekologická újma nehrozí. Já bych to nechal na místě jako historickou památku nebo skanzen. Ale kdo mě zná, ví, že ohledně rezivých věcí nejsem objektivní :)

Výhled ze stanu

Ráno ve stanu

Vydat se během léta do arktické divočiny se stanem je úžasným zážitkem. Je málo míst na světě, kde si můžete být jisti, že desítky či stovky kilometrů kolem vás není jediná stopa civilizace. Před stanem jen plují ledové kry…

Měl jsem možnost pobýt se stanem celý týden v nádherné krajině východního Grónska. Jednou za dva tři dny pro nás přijel člun a převezl nás do jiného fjordu, abychom mohli vyrazit zase na jiné výlety. A počasí v srpnu bylo také docela pěkné. Sice den a půl pršelo, ale pak už jen svítilo sluníčko. I když teploměr ukazoval stále kolem 10°C, pocitově zima nebyla. Moc nefoukalo a sluníčko svítilo dlouho do noci.

Fjord Karale

Fjord Karale

Tenhle překrásný fjord vymodeloval stejnojmenný ledovec spadající kdysi do ještě většího fjordu Sermiligaaq. Na některých mapách ještě najdete, jak celá oblast zachycená na téhle fotce je pod ledovcem. Ale časy se mění a ledovce v Grónsku se zmenšují značnou rychlostí.

Jinak ovšem výšlap na skálu nad fjordem byl naprosto úžasný. Šlo se sice dost do kopce, ale výhledy neměly chybu. Na jedné straně vzadu ledovec Karale, na druhé straně ledovec Knud Rasmussen a na obzoru severní polární kruh.
Přijďte se podívat na diashow, tam všechno uvidíte!