Kalifornie (anglicky California) je „zlatý stát USA“. Toto oficiální označení dostala země skutečně kvůli zlatu, jehož objev tu v roce 1848 odstartoval známou zlatou horečku. Kalifornie je ovšem zlatá také díky slunci, které tu bohatě svítí a jistě také pro bohatsví úrody, kterou poskytuje zdejší zemědělská půda. A pak ona věhlasná píseň Hotel California od skupiny Eagles… Pro mne, jako pro cestovatele, však nejdůležitější zůstává zdejší „zlatý poklad“ přírody – nádherné národní parky.
Tahle má fotogalerie nabízí aspoň kousek cestování, fotky a vlastně je to jakýsi virtuální zájezd…

Nějak jsem předem vůbec netušil, jak si jako mám ten Hollywood představovat. Měl jsem to spojené s až příliš honosnými a abstraktními představami. A když jsem tam navečer vystoupil z autobusu na hlavní třídě Hollywood Boulevard, zůstal jsem trošku omráčený. Koukal jsem kolem sebe a zíral. Vždyť to tu vypadá úplně NORMÁLNĚ! Obyčejné město, nic zvláštního. Teprve když jsem spatřil tyranosaura z téhle fotky, začal jsem si připadat „jako v Hollywoodu“, tedy jako ve filmu. Pak jsem objevil Chodník slávy s hvězdami i otisky rukou slavných v betonu před jedním kinem. Konečně Hollywood, jak jsem ho znal z televize!

Národní park Yoshua Tree jsem navštívil na úplném začátku června a dá se říct, že z turistů tu už nebyla ani noha. Prý to už je po sezóně. Ani se nedivím. Během dne už vedro v téhle poušti jižní Kalifornie bylo takové, že jsem dokázal akorát sedět ve stínu a čekat, až to přejde. Chodit se dalo jen ráno do devíti a večer od šesti hodin. Ovšem večerní slunce vždy krajinu vybělenou denním žárem nádherně probarvilo. Kdyby mi tu havrani nesežrali polovinu zásob, měl bych na Joshua Tree jen samé dobré vzpomínky.
Další fotky z národního parku Joshua Tree najdete v mojí fotobance.

Jeden den jsem tu cestoval stopem s mladým řidičem z Alabamy. Bylo to skvělé setkání, protože i on byl na výletě a tak jsme měli stejný program. A dokonce měl ze sněhu mnohem větší radost než já. Prý sníh neviděl už sedm let! Takže jsme museli zastavovat a on si šel na sníh aspoň sáhnout. A když byl večer a zapadlo slunce, ukázal se i jako velký romantik, protože se mnou obdivoval barvy nebe nad západním obzorem. Slečna na obrázku s námi bohužel necestovala, ta zastavila nedaleko nás, aby si to také vyfotila… Tak jsem si jí vyfotil.
Další západy slunce jsou ve fotobance.

Můj spolucestující z Alabamy měl se mnou společnou i další věc – nikdy na vlastní oči neviděl obří sekvoje, i když (stejně jako já) obrázky těch velikánů znal dobře. Proto bylo naprosto jedinečné sdílet s ním ty nepopsatelné pocity, když před takovým stromem stojíte „na vlastní kůži“. To se fakt totiž popsat nedá. Ani vyfotit, ani nic. To se musí zažít. Stojíte s otevřenou pusou a nevíte, jestli máte křičet, přestat dýchat nebo bláznivě běhat od stromu ke stromu, aby se ubezpečili, že se mu to nezdá. Snad tenhle obrázek aspoň náznakem napoví, jaké může být setkání se sekvojí. A to tahle není vůbec nijak rekordní, spíše „běžná“.

Právě fotka „sekvoje mezi stromy“ je dalším pokusem zprostředkovat pocit z těchto velikánů. Rovný hnědý kmen začíná dole v zeleném křoví a míří kamsi vzhůru mimo záběr, aniž by nějak neznačoval, že už bude končit. On totiž končit hned tak nebude a to „křoví“ dole, to jsou normální stromy, asi takové, jaké máme v našich lesích my. Když jsem si navíc uvědomil, že tenhle STROM tam takto roste už … let, pochopil jsem zase jednou svou nepatrnost.

Výlet do národního parku Sequoia jednoduše všem doporučuji. Je to vskutku netradiční zážitek. Už dlouho jsem se za tak krátkou dobu nesetkal s tolika věcmi, které jsem si ani v nejdivočejších snech nikdy nepředstavoval. Nebo možná představoval, ale jen když jsem kdysi dočetl o Guliverovi v zemi Liliputánské. Mimochodem, na chatě používáme podobné šišky na zátop. Na téhle by se ale asi uvařil celý oběd.

To, že se člověk při vycházce po podobné ulici nezvykle zahřeje, to je celkem pochopitelné. Ale pochopitelné mi není, jaktože se auta parkující na těchto ulicích prostě nezkutálí dolů? A také by mě zajímalo, kolik aut tu ročně při parkování někomu normálně ujede. Ne ve všech ulicích se totiž parkuje kolmo k chodníku!

Yosemitský národní park je skutečným pokladem Kalifornie, příroda je tu divoká a nádherná a to i přes obrovské množství turistů, kteří sem přijíždějí. Já tu byl v červnu, kdy bylo v horách ještě tolik sněhu, že některé výše položené silnice ještě po zimě stále nebyly průjezdné. Zato silné slunce již během dne sníh tavilo na plné obrátky a bohatě tak napájelo zdejší fantastické vodopády.
Jen tak bokem musím poznamenat, že Yosemite je zřejmě jediným národním parkem Kalifornie, kde funguje veřejná doprava. Ve všech ostatních parcích se můžete pohybovat pouze ve vlastním autě. V Yosemitském údolí ale jezdí malé busíky, které spojují nejdůležitější místa parku. A jsou dokonce zadarmo!
Další fotky z národního parku Yosemite najdete v mojí fotobance.

Já měl to štěstí, že jsem se do Yosemitského parku dostal zrovna v roce, kdy v zimě v Sierra Nevadě napadlo nejvíce sněhu za posledních 70 let. A zrovna to všechno tálo. Tolik vody ve vodopádech tu prý nepamatují. Takže zmíněnou mlžnou stezku vedle Vernalu bych překřtil na „stezku letního lijáku“. Sice jsem se dole pořádně zabalil do pláštěnky, ale i tak jsem byl nahoře kompletně promočený. Ukázalo se, že pláštěnka dokáže vzdorovat dešti, který přichází shora, ale ne tomu, který přichází zdola.

Výstup na Halfdome patřil k vrcholům mé cesty po Kalifornii. Nejen, že ze dna Yosemitského údolí je to solidní tůra s převýšením asi 1.600 m, dokonce ani ne jen proto, že shora je pochopitelně famósní výhled. Tím vrcholným zážitkem byla právě závěrečná část výstupu, což snad lze z fotky uvěřit. Když se člověk díky dvěma lanům dostane vlastní silou na místo, které už jinak považuje za „jiný svět“, do kterého by se normálně ani náhodou nepodíval, je to skutečně silný pocit.

A tady své foto cestování po Kalifornii uzavírám. A pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu Vám nabídnout:

Také v mojí fotobance najdete další obrázky z Kalifornie i s popisem zajímavostí. Dokonce můžete sami napsat k fotkám svůj komentář!

Velmi inspirativní a čtivé jsou postřehy z cestopisu Jirky Pavlíka Czech in California.

Užitečný je také průvodcovský portál Amerika.cz. Zde, mimo jiné, čtenář nalezne průvodcovské články o Kalifornii.