Jezero Bajkal uprostřed Sibiře je jedním z nejcennějších přírodních klenotů naší planety. Nejen že je nejhlubším jezerem světa. Důležitější je, že Bajkal zadržuje nejvíce sladké vody na světě. Celá pětina veškeré vody naší planety, která není v moři nebo zmrzlá v ledovcích, je uložená v Bajkalu. Navíc je bajkalská voda stále ještě prakticky úplně čistá, pitná. Větší poklad na světě nenajdete. A když k tomu připočteme krásnou a divokou přírodu Bajkal obklopující, je to pořádný důvod, abychom se vypravili tenhle poklad obdivovat.
Mys Burchan
Ostrov Olchon je největším ostrovem Bajkalu. Je tu jedna docela poctivá a rušná vesnice Chužir a hned u ní trčí z jezera dvojitá špičatá skála z krystalického vápence – proslulý mys Burchan. V jazyce Burjatů, zdejších původních obyvatel – Bůh. Bůh jezera Bajkal.
Tohle místo je skutečně magické. Kdykoliv sem přijdete, vždy tu na vás dýchne zvláštní atmosféra a bez pochyby tu vyzařuje mohutná energie. I proto se skále často říká Šamanská. Burjatští šamané zde s oblibou konají své obřady. Ale i kdybyste na žádné duchy a šamany nevěřili, tak krása tohoto místa, podpořená kouzelnými západy slunce, vás prostě usadí. Usadí vás do trávy na břeh a vy jen mlčky hledíte…
Jestli vás také fascinují barvy večerního nebe, mrkněte do mojí fotobanky na velkou galerii západů slunce!
Bajkal – sibiřské moře
Jezero Bajkal je poslední roky velmi oblíbeným místem k „plážové“ rekreaci ruských turistů. Na písečné pláže v klidných zátokách Bajkalu přijíždějí celé rodiny, aby tu na týden nebo tři rozbily tábor a užívaly si lenošení u vody.
Trochu mi to připomíná má dětská léta, kdy jsme podobným způsobem byli s rodinou v Jugoslávii. Rozdíl je ovšem v tom, že v Jugoslávii bylo horko, voda v moři byla teplá a na kraji pláže byla restaurace. A večer jsme chodívali na procházku do městečka na zmrzlinu. Nic z toho rekreanti u Bajkalu nemají. Pokud jsem si všiml, většinu času vaří, jedí nebo prostě odpočívají a nedělají nic.
Mys Ljubvi a Bajkal
Pojmenování „Mys Lásky“ této dvojité skály na východní straně ostrova Olchon bylo možná inspirováno jeho tvarem, který z dálky připomíná horní polovinu srdce. Jeho špička jakoby byla zapíchnutá dole do jezera. Podle legendy původních obyvatel na tomto mysu spolu trávili noc manželé, kteří nemohli mít děti a zdejší kouzlo jim k početí mělo dopomoci.
Bohužel ošklivější část legendy praví, že ta žena, která zde neotěhotněla nakonec ani s manželovým nejlepším kamarádem, mohla být svržena z útesu do vody. Bez ohledu na drsné legendy ovšem nutno uznat, že Mys Ljubvi je překrásným místem, z nějž je za dobrého počasí krásný výhled přes nejhlubší místo Bajkalu na jeho hornatý východní břeh a poloostrov Svatý nos.
V mojí fotobance najdete další fotky útesů nejen od Bajkalu.
Hadí zátoka
Hadí zátoka, někdy v češtině nepřesně označovaná jako zátoka Zmijí, je odlehlým koutem poloostrova Svatý nos na východním břehu Bajkalu. Přímo na pláži tu vyvěrá několik termálních pramenů o teplotách nad 40°C a je oblíbeným cílem jednodenního turistického výletu z přilehlých vesnic.
Hadí termální prameny mají své zvláštní kouzlo. A to nejen proto, že jejich voda už z dálky smrdí sírou a je tak horká, že se do ní ponoříte jen postupným „osmělováním“. Především proto, že ponořeni v horké vodě tu můžete sedět 5 m od břehu ledového a průzračného Bajkalu a při tom hledět na okolní hustě zalesněné svahy hor. Dokonalý relax. Tedy, pokud zrovna nepřijede velká turistická výprava…
Tibetské modlitební mlýnky
Původní obyvatelé okolí Bajkalu – Burjaté – přijali za svoje náboženství tibetský buddhismus, šířený tu kdysi tibetskými misionáři. Zejména v Burjatské republice jsou rozesety tibetské buddhistické kláštery. Říká se jim tu dacany. Hlavním centrem buddhismu je pak Ivongilský dacan nedaleko města Ulan Ude.
Když přijdete do Ivongilského dacanu, připadáte si jako v Tibetu. Jen ty hory tu chybí. Architektura zdejších chrámů hýří pestrými barvami a všude jsou stojany s různě velkými tibetskými modlitebními mlýnky. A jak se tu pracuje! Zdejší mniši pořád něco budují a opravují. Co rok nebo dva v jejich klášteře vyroste nová budova.
Mladí Burjaté
Na východním břehu Bajkalu se rozkládá Burjatská republika s hlavním městem Ulan Ude. Burjaté tu tvoří podstatnou část obyvatel města a tak je tu cítit přece jen jiná atmosféra než v těch sibiřských městech, kde převažují Rusové. Vše se jeví trochu více asijské a světe div se, snad i upravenější a uklizenější.
Burjaté přišli do Zabajkalí kdysi z Mongolska, čímž je dán jejich vzhled. Ovšem v hlavním městě, stejně jako všude jinde na světě, i Burjaté rádi podléhají módním trendům. Nosí západní oblečení, poslouchají světovou hudbu a na rande chodí do trendy barů. Vyjímkou nejsou ani blonďaté či dokonce zrzavé Burjatské slečny.
Průvodčí na Transsibiřské magistrále
Město Ulan Ude je jednou ze stanic na Transsibiřské magistrále. Vlak z Evropy sem přijíždí kolem jížního cípu Bajkalu a zde se také odděluje trať směřující na jih do Mongolska. Když zastaví rychlík směřující do Vladivostoku, nástupiště se stává přehlídkovým molem těch nejlepších krojovaných průvodčích.
Průvodčí, rusky provodnica, je pro cestující ve vlaku prakticky nejvyšší šarží. A to nejen proto, že zamyká a odemyká záchody. Průvodčí taktéž v každé stanici kontroluje, kdo nastupuje a vystupuje a nepustí do svého vagónu nikoho, kdo nemá spravný lístek. Průvodčí je zároveň manažerkou čistého povlečení na vlaková lehátka, udržuje vagón v čistotě, prodává během jízdy lehké občerstvení, v noci budí včas každého, kdo vystupuje a někdy podává i informace. S průvodčí vašeho vagonu se vyplatí být zadobře.
Další fotky z Transsibiřské magistrály najdete v mojí fotobance.
Motorka s nákladní sajdkárou
Sajdkára je u Bajkalu velmi oblíbeným dopravním prostředkem. Skoro bych řekl, že motorku bez postranního vozíku tu snad ani neznají. Sajdkára je většinou domácí výroby, postavená na míru pro svůj účel. Na fotce veze Voloďa kanystry s benzínem. Asi neuměl postavit cisternu. Trochu mi připomíná Vlka z mého oblíbeného animovaného seriálu „Jen počkej zajíci“. Ten také nevyndával cigáro z huby ani u pumpy. Drsňák…
A tady své foto cestování kolem jezera Bajkal uzavírám. Další fotky z Bajkalu najdete v mojí fotobance. A pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu Vám nabídnout:
Přijďte na cestovatelské promítání! Během celovečerní výpravné diashow uvidíte Bajkal v celé jeho kráse a uslyšíte ode mne nejen spoustu zajímavostí, ale také veselých historek.
