Havaj, přesněji Havajské ostrovy, mě překvapilo. Podobně jako většina lidí jsem si pod pojmem „Havaj“ představoval tropický ráj plný zámožných turistů: Ostrovy s plážemi, palmami, teplou vodou v moři a s tklivou hudbou šířící mezi rekreanty pohodu za všech okolností. Havaj takové představy splnit dokáže, to ano, ale nabízí nekonečně více! Je to oblast fantastické přírodní krásy a pestrosti, nabízející širokou paletu krajin – od tropických pralesů, přes savany až po sníh, o mořských zátokách s korálovými útesy nemluvě. A to vůbec nejzajímavější: bezprostředně se tu seznámíte s aktivními sopkami, uvidíte, jak z oceánu roste nová země a jak se postupně plní životem. Fascinující podívaná!

Pokud hledáte dovolenou – pěkný poznávací zájezd na Havaj, napište mi, poradím Vám.

Tahle něžná kvítka slouží lidem jako tradiční ozdoba. Havajské tanečnice a dámy obecně si je mohou vetknout za ucho, pročež z toho lze poznat, zda si hledají muže či už jsou zadané. Především se ale z plumérie navlékají ony známé květinové věnce lei, jimiž kdysi byli z rukou vnadných krásek za doprovodu vzrušujícího tance na Havaji vítáni všichni mořeplavci. Dnes Vás bohužel po příletu na letišti žádné místní krásky s touto kouzelnou rekvizitou nevítají. Havajské sukně z palmového listí se nenatřásají. Leda, že by jste si to zaplatili u nějaké místní cestovní kanceláře. Ale že tradice používání lei je mezi místními lidmi na Havaji stále živá, dokladá i fakt, že jsem lei viděl prodávat v supermarketu. Nebo že by to bylo pro turisty?

Jak je z fotky snad patrno, taro je vlhkomilná bylina, které se daří v mělkých bazéncích, podobně jako rýži. Na jídlo lze prý zpracovat celou rostlinu, ale nejběžnější využití mají hlízy, ze kterých se po uvaření dělá kaše poi. To je velmi tradiční havajské jídlo a tak jsem jej musel aspoň jednou vyzkoušet. Mírně odrazující je sice barva (světle fialová), ale chuť je o něco lepší, leč těžko definovatelná, poněkud nakyslá. No, poi jsem si nezamiloval. Pozoruhodné je i to, že hustota téhle kaše se měří na prsty. Poi tak může být „na prst“, „na dva“ nebo „na tři“. Znamená to, kolik potřebujete prstů, abyste donesli sousto z misky do úst. Je jasné, že na velmi hustou kaši stačí jeden a na velmi řídkou potřebujete naopak tři, abyste z nich stvořili jakousi mističku. Turistům naštěstí dávají lžíce…

Na Kalalau jsem se hodně těšil. Asi proto, že jsem ten výhled znal z obrázků. Je to skutečně hodně fotografované místo. Přijeli jsme tam takhle navečer, kdy mají zelené útesy nejlepší světlo. Od parkoviště je to na vyhlídku jen kousek (Havaj patří k USA), takže jsem hned viděl celou řadů lidí, jak stojí namáčknuti na zábradlí a upřeně hledí do hlubin. Popadl jsem foťák a běžel za nimi. Jenže u zábradlí jsem zůstal stát jak tvrdé Y a vůbec nic nechápal. Za zábradlím totiž nebylo vůbec, ale vůbec nic!! Jen bílo, neproniknutelná mlha a nic. Když jsem to pochopil, musel jsem se hlasitě smát. Do teď nevím, jestli to patřilo těm lidem, co do té mlhy zírali nebo zda to bylo zoufalstvím. A já se tak těšil.
Opodál odtud se nachází nejdeštivější místo světa, kde neprší pouhých 15 dní v roce a mlhy jsou tedy běžné. Naštěstí jsme nedaleko Kalalau přenocovali a ráno to bylo luxusní!

Když jsem brzy po příletu na Havaj spatřil v Honolulu v parku tohoto drobného ptáčka, okamžitě jsem se jej snažil vyfotit jako vzácnost, kterou jsem dosud nikdy neviděl a už neuvidím. To první bylo samozřejmě pravda, to druhé vůbec. Kardinál je jeden z velmi běžných havajských ptáků, který rád poskakuje v městských parcích po trávníku a hledá si něco do zobáčku. Viděl jsem jich pak tolik, jako u nás vrabčáků.

Vrcholek sopky Mauna Kea má unikátní podmínky pro astronomická pozorování. Vzhledem absenci těžkého průmyslu na Havaji je hora ticíce kilometrů vzdálena od nejbližších znečišťovatelů ovzduší a tak je tu průzračný vzduch. Mimo to je tu také prakticky nulové rušení světly měst a ještě k tomu se vrcholek nachází skoro stále nad mraky s volným obzorem všude dokola. Není tedy divu, že na vrcholku hory stojí hned několik astronomických observatoří.
Díky observatořím vede prakticky až na vrchol autem sjízdná cesta. Samozřejmě jsme nemohli odolat a na vrcholek vyjeli. Je to sice poněkud riskantní – vystavit organismus tak prudké změně nadmořské výšky jako je výjezd autem od moře do 4.205m – ale po předchozích zkušenostech jsme to riskli. A dobře to dopadlo, zážitek z vichru a mrazu na vrcholku i rozhled na „celý Tichý oceán“ stál za to.

Vrcholek sopky Mauna Kea můžete prozkoumat přímo z domova, pokud máte na Vašem počítači instalovanou aplikaci GoogleEarth(zdarma ke stažení) a kliknete sem na záložku, kterou jsem pro vás připravil.

Vzhledem k tomu, že mě pozorování sopečných projevů hodně zaujalo, pohyboval jsem se často v blízkosti podobných průduchů a dokonce jsem si několik kráterů prošel pěšky. Ten lehký sirný pach mi u toho připomínal, že jsem skutečně na místě, kde se „něco děje“. Jenže někdy toho pekelného puchu bylo až moc a sirná kyselá chuť mi zůstala v puse ještě dlouho potom. Dozvěděl jsem se, že havajané mají pro tento vlhký sopečný zápach (který je tvořen vodní parou a vulkanickými plyny) speciální slovo „vog“. To vzniklo složením dvou jiných příhodných slov: „vulcanic fog“, čili „sopečná mlha“.

Hilo je hlavním městem Velkého ostrova a je také údajně nejdeštivějším místem USA (mimochodem Havaj je zatím posledním připojeným státem USA). Leží na východním pobřeží ostrova a skutečně tu oblohu téměř stále halí těžké šedé mraky, ze kterých se spouští nemilosrdné lijáky. Není tedy divu, že při naší návštěvě u Rainbow Falls hustě pršelo. Opět jsem se ale přesvědčil, že i v dešti se dá pořídit pěkná fotka. Aspoň se všechny listy krásně lesknou.
Jestli se vám líbí vodopády jako takové, ve fotobance najdete další fotky vodopádů, nejen z Havaje.

Jinak strelícii dost možná znáte jen díky našim květinářstvím. Pro svou neobyčejnou krásu je tento květ právem velmi populární i jako řezaná květina. Více rozvité květy už ztrácejí něco z téhle fascinující jednoduché elegance, ale zas získavají jakousi ohnivost a divokost. Ne nadarmo se strelícii přezdívá „Rajský pták“ (Bird of Paradise). Zrovna tahle fotka ukazuje onu nevinně ptačí fázi. Ale za pár dní se z ptáčka „vyklube“ celý vějíř ohnivých listů. Z ráje rovnou do pekla!
Obrázky květů i z jiných zemí najdete ve fotobance.

’Ama’u nejsnáze najdete na okrajích lávových polí či podél kráterů, kde moc jiných rostlin neroste. Její mladé listy mohou mít i jasně červenou barvu. Jinak ale dorůstá do velikosti srovnatelné s člověkem, takže prodírání kapradinovým houštím pak může být dost náročné. Jak vidíte z fotky, mě zdaleka nejvíc zaujal detail: všimněte si, jak jsou lístečky na stoncích srovnané a jak ty uprostřed pěkně vykrývají volný prostor nad hlavním řapíkem.

Malá jazyková poznámka

Na závěr bych rád ujasnil, jak je to s názvem tohoto soustroví. Správné české označení je skutečně Havaj a rozumí se jím jednak jméno tohoto státu USA a druhak samozřejmě označení pro celé Havajské souostroví. Anglický ekvivalent tohoto výrazu je Hawaii (někdy v souladu s havajským pravopisem i Hawai’i) a znamená navíc i jméno největšího havajského ostrova. Všechna ostatní označení jsou nesprávná (a že jsem jich viděl: Hawai, Hawaj, Havai, Havay…)

A tady své foto cestování po Havaji uzavírám. Pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu Vám nabídnout:

Přijďte na cestovatelské promítání ! Během celovečerní výpravné diashow uvidíte Havaj (konkrétně ostrovy Oahu, Hawaii a Kauai) v plné kráse a bohatosti. Promítané obrázky doplňuji svým živým vyprávěním a také autentickými hudebními ukázkami, které příjemně dokreslují pohodovou atmosféru a přenesou vás na Havaj aspoň na jediný večer. Přijďte si udělat Havaj!

Také můžete skočit rovnou do fotobanky na Havaj a napsat tam k fotkám své názory!