Petrohrad

Město Petrohrad (rusky Sankt-Petěrburg) bylo po více než 200 let hlavní město carského Ruska. Jako své sídelní město jej založil v roce 1703 car Petr Veliký a jeho vizí byla metropole nebývalé krásy, plná kultury a vzdělanosti. Přes množství problémů a katastrof, které Petrohrad postihly, dnes můžeme říct, že Petrovy sny se splnily. Dnešní Petrohrad je skutečným skvostem. Opravené carské paláce i pravoslavné chrámy, stejně jako malebné vodní kanály protínající centrum vás jednoduše omámí. Petrohrad je jedním z nejkrásnějších měst světa. Dnešní Rusko na Petrohrad může být pyšné.
Tato fotogalerie představuje ty největší zajímavosti Petrohradu, fotky ukazují památky a nabízí tak virtuální zájezd…

Palácové náměstí

Palácové náměstí

Těžko přesně určit, kde je absolutní centrum Petrohradu.
Já se domnívám, že zde. Obrovské Palácové náměstí (Dvorcovaja ploščaď) z jedné strany uzavírá neméně obrovský Zimní palác a z druhé strany ještě větší budova Hlavního štábu. Ta je dlouhá 580 m, prohnutá jako luk a uprostřed je v ní zasazen vítězný oblouk, kterým lze z náměstí vítězně odejít :)

Palácové náměstí mám rád. Možná i proto, že nad ním bdí anděl. Sochu anděla nese 48 m vysoký Alexandrův sloup, jež stojí uprostřed náměstí od roku 1834. Anděl dokonce přežil i období Sovětského svazu. Navíc (a to je velmi pozitivní) po náměstí nejezdí auta. Nepočítaje davy turistů tu bývá poměrně klidno, postávají tu koňmi tažené drožky jak za starých časů. Jen za letních večerů prostranství před obloukem ožívá. To když se sejde petrohradská omladina a prohání se tu na skateboardech, kolečkových bruslích a čím dál častěji také na motorkách.

Měděný jezdec

Měděný jezdec

Tato jezdecká socha cara Petra Velikého na náměstí Děkabristů je zřejmě nejznámější dominantou Petrohradu a take asi nejčastější fotografie všech turistů. Sochu nechala postavit Kateřina Veliká jako hold zakladateli města. Petrův kůň se vzpíná a zadupává hada (což téměř odnikud není pořádně vidět) jako symbol zla. Pojem „Měděný jezdec“ však proslavila nikoliv socha, ale stejnojmenná poéma Alaxandra Puškina.

Náměstí Děkabristů před Měděným jezdcem je frekventované a rušné místo. Zejména o sobotách, což je zřejmě všeobecně oblíbený svatební den Petrohraďanů. Totiž socha Petra Velikého je běžnou zastávkou svatebních „projížďek“. Takové projížďky bývají v Rusku běžnou součástí svatebního dne novomanželů, kteří s větším či menším počtem svatebčanů objíždějí různá významná místa po městě. Všude na chvíli vystoupí z aut, všude se vyfotí, na hrob padlých hrdinů položí květinu, na nábřeží si zatancují. A u Měděného jezdce většinou vypijí lahev šampaňského a prázdnou ji pak napíchnou na plůtek. Jednoho letního večera jsem tu napočítal 72 kousků !!!

Aurora

Aurora

Další dominanta Petrohradu. Není tak dávno, kdy každý školák věděl, že tento křižník je symbolem boje pracujícího lidu za svobodu, protože výstřel odtud byl znamením k útoku na Zimní palác. Méně školáků vědělo, že Aurora se zázračně vrátila nezničená z prohrané rusko-japonské války v roce 1905 a kotvila pak ve vojenském přístavu Kronštadt nedaleko Petrohradu.
V roce 1917 se křižníku zmocnili bolševici a výhružně s ním kotvili v centru města. A 25.10.1917 v 21:40 vystřelili. Ale možná také ne…

Aurora – to je pojem. Sám patřím ke generaci, která se ve škole učila jméno „Leningrad“ a Auroru na školních hodinách výtvarné výchovy ráda a často kreslila, aniž příliš tušila, co to je. Ale dejte malému klukovi kreslit vojenskou loď! Bude se ptát proč?
Představoval jsem si jí asi trošku menší, ale to je moje chyba. Za to kanón, ze kterého se možná střílelo na důkaz VŘSR, ten jsem si představoval větší. Jak mohl tak malý kanón dát znamení k tak velké revoluci? Tohle už mi soudružka učitelka nestihla vysvětlit. Naštěstí! A momentálně je lauf stejně ucpaný. Snad to udělali důkladně.
Aurora (rusky Avrora) kotví „na věčnoj stojanke“ u Petrovského nábřeží, stále patří ruskému námořnictvu a kompletně rekonstruována slouží jako muzeum. Je tu sice vstup zdarma, ale na druhou stranu je to jediné místo, kde nás v Petrohradě kdy okradli kapsáři :)

Chrám svatého Izáka

Chrám svatého Izáka

Isakijevskij sobor je zřejmě druhým největším chrámem v Rusku (hned po obnoveném chrámu Krista Spasitele v Moskvě) a zdaleka největším v Petrohradě. Jeho pozlacená kopule se klene 100m vysoko nad všechny stavby v centru města a vypadá vskutku monumentálně. Stavba chrámu byla neuvěřitelně náročná a nákladná. Však se také protáhla na 38 let. Podle projektu francouze Auguste de Montferranda byl chrám dokončen v roce 1856.

„Izák“ je pro mne tak trošku skrytým pokladem. Především jsem se nikdy nedostal dovnitř, ani na (jistě famósní) vyhlídkovou terasu na úpatí kopule. To proto, že dost nemám rád fronty a nikdy se mi nestalo, že bych přišel a před vstupem nestál předlouhý zástup turistů. A druhak – ta stavba se i zvenku dosti obtížně prohlíží, natož bídně se pořizují její fotografie. Je fakt tak veliká, že nahorů téměř nedohlédnete a celé to komplikuje hustá automobilová doprava, která chrám objíždí ze všech stran. Přejít ulici k chrámu či od něj je nadlidský výkon. A jako bonus vám všude do záběru lezou dráty od trolejbusového vedení. Ve fotobance také můžete vidět, jak vypadá večerní fotka chrámu sv. Izáka.

Chrám Spasitele v krvi

Chrám Spasitele v krvi

Poněkud morbidní jméno tohoto chrámu odráží celkem věrně jeho historii. Oficiálně se jmenuje „chrám Kristova vzkříšení“, ale protože byl postaven (1883-1907) na místě úspěšného atentátu na cara Alexandra II, dostala se do názvu ta krev. Okolnosti samotného atentátu z roku 1881 jsou celkem pozoruhodné. Od historického pozadí (kdy lze s trochou nadsázky říci, že atentát byl důsledkem toho, že car 20 let před ním zrušil nevolnictví) až po samotnou realizaci vraždy. První pokus tehdy atentátníkům nevyšel a car Alexandr II. přežil. Než by však z místa ujel, vystoupil z kočáru a šel si promluvit se zraněným atentátníkem. V tom však přiskočil jiný padouch a vraždu cara dokonal.
Tak na tom místě carův syn a následník Alexandr III. nechal postavit chrám jako místo modliteb a truchlení.

Při pohledu na fotky tohoto chrámu většina lidí ožije a nadšeně praví: „To znám, to je v Moskvě!“. Jenže chrám Spasitele v krvi opravdu není v Moskvě, ale na břehu Kanálu Gribojedova v centru Petrohradu. Nicméně podobnost s mnohem známějším chrámem Vasilije Blaženého v Moskvě je až zarážející. Jenže to byl takříkajíc tvůrčí záměr. Chrám Vasilije Blaženého byl postaven v polovině 16. století a je ukázkou vrcholu ruské chrámové architektury té doby. Pro krásu tohoto stylu jej Alexandr III zvolil i pro svůj petrohradský chrám. A na rozdíl od výše zmíněného chrámu Svatého Izáka je tato stavba úžasně fotogenická a vypadá dobře odkudkoliv a kdykoliv. Ve dne i v noci. Ostatně, další fotky chrámu Spasitele v krvi najdete ve fotobance, stejně jako další pravoslavné chrámy.

Inženýrský zámek

Inženýrský zámek

Tento carský palác (původně Michailovský zámek) skrývá podobně krvavou historii jako předchozí chrám. I zde byl zavražděn ruský car. Pouze s tím rozdílem, že zatímco chrám Spasitele v krvi byl postaven až po vraždě cara, Inženýrský zámek byl postaven před ní a tudíž k vraždě došlo uvnitř. Zavražděným byl tentokrát car Pavel, který svůj neblahý osud tušil a proto si nechal postavit tento velmi důmyslně zabezpečený palác. Bohužel to nepomohlo.
Sotva se tam v roce 1801 nastěhoval, byl zabit.

Michailovský palác byl v roce 1823 přestavěn na školu vojenského inženýrství, takže už tušíte důvod jinak dosti netradičního označení. Stavba stojí na soutoku říček Mojky a Fontanky a nejhezčí výhled na palác je tudíž přes vodu. Mimochodem, právě četnost vodních kanálů a říček činí centrum Petrohradu tak malebným. Odtud také pochází označení „Benátky severu“, kterým je Petrohrad (mezi jinými městy:) občas titulován. Pro mne osobně je nejkrásnějším zážitkem v Petrohradu projíždka po místních kanálech, nejlépe za pozdního letního večera.

Letní zahrada

Letní zahrada

Přímo proti Inženýrskému zámku, na druhém břehu říčky Mojka, se nachází veliký park „Letní zahrada“. Rusky a někdy i přeneseně česky se mu říká „Letnij sad“. Ale slovo „sad“ znamená rusky „zahrada“, žádné ovoce tu nepěstují. I když během blokády Leningradu tu prý místo parku byly skutečně zeleninové záhony.

Letní zahrada je velmi příjemným místem, které bych směle označil výrazem „les“. Mezi stromy tu vedou cesty lemované krásnými alabastrovými sochami i lavičkami k odpočinku. O víkendech tu vyhrává promenádní orchestr a panuje tu velmi uvolněná atmosféra. A pro turistu je to báječné místo odpočinku mezi poněkud únavným zdoláváním velkých vzdáleností, které od sebe jednotlivé zajímavosti Petrohradu dělí.

Česmeský kostel

Česmeský kostel

Podivuhodný kostelík z téhle fotky stojí na podivuhodném místě. Totiž uprostřed sídliště na jižním okraji Petrohradu. Byl tu postaven v roce 1780 na památku vítězství Ruské armády nad Turky v bitvě u Česme v roce 1770. A proč právě tady? Zrovna zde prý ta dobrá zpráva o vítězství zastihla carevnu Kateřinu II. a tak tu nechala postavit památečný kostelík. Ovšem to sídliště kolem ješte nestálo…

Ten kostelík vypadá jako nedělní zákusek. A když jsem jej jednu neděli hledal, nebylo to jen tak. Jde se tam od stanice metra Moskevská a to sídliště je (jak jinak) silně nevzhledné a nepřehledné. Navíc jsem celou dobu příliš něvěřil, že by tu někde mohl stát přes 200 let starý kostel. O to větší překvapení jsem zažil, když se tahle krása za chátrajícími paneláky vynořila. Jak je možné, že tu přežil?! Zrovna tento „mikroregion“ si Stalin zvolil jako budoucí centrum Petrohradu a nechal tu stavět „stalinskou“ zástavbu. Zástavbu postavili, ale centrum tu nevzniklo. A kostel všechno přežil. Zázrak.

Kateřinský palác v Carském Selu

Kateřinský palác v Carském Selu

Carské Selo (ve 20. století zvané „Puškin“), bývalo oblíbeným sídlem ruských carů. První palác tu nechala pro Petra Velikého stavět již jeho žena, ale teprve o 50 let později areál dorostl do pompézní podoby. Z této fotky na nás hledí průčelí paláce (Jekatěrinskij dvorec), který pro Kateřinu II. budoval „carský“ architekt Bartolomeo Rastrelli. Právě do tohoto paláce byla v roce 1755 nastěhována slavná Jantarová komnata, aby byla v roce 1941 ukradena Němci.

Výlet do Carského Sela je poměrně jednoduchý. U metra Moskevská sednete do maršrutky s nápisem „Puškin“ a za necelou hodinku tam jste. Platí se tu vstupné jak do samotného parku, tak i do jednotlivých budov. Zde jsem se jedinkráte překonal, vystál asi 1,5 h frontu a zaplatil nemalý obnos za vstup do Jekatěrinského paláce. To proto, že jsem velmi toužil uvidět onu Jantarovou komnatu. Její ukradený originál se sice nikdy nenašel, ale Rusové zde za finančního přispění Němců vybudovali přesnou repliku.
Možná více než samotná komnata mě zaujal palác jako takový. Jeho interiéry jsou honosnější než cokoliv, co si umíte představit. Ale abych nekřivdil, Jantarová komnata je skutečně oslnivá. Škoda jen, že je celkem malá, takže tu byla dost tlačenice.
Další obrázky z Carského sela najdete v mojí fotobance.

Samson vítězí nad lvem, Petrodvorec

Samson vítězí nad lvem, Petrodvorec

Zlatá socha Samsona bojujícího se lvem je centrální ozdobou tzv. Velké kaskády v Petrodvorci. Petrodvorec, neboli „Petrův palác“ je snad nejvýznamnější památkou v blízkém okolí Petrohradu. Leží na břehu Finského zálivu, asi 30 km od města.
Svůj palác si tu začal budovat již Petr Veliký po vzoru francouzských Versailles. Ovšem podobně jako v Carském selu se dalšího vývoje chopily Petrovy následovnice, zejména carevna Jelizaveta. Ta i zde angažovala Rastrelliho a výsledkem je palácový komplex nepředstavitelné krásy. Rozlehlému parku plnému fontán vévodí honosný Velký palác. Od něj směrem k moři se prostírá Velká kaskáda – soustava vodotrysků a fontán zdobená celkem 256 zlatými sochami.
Samson je alegorií vítězství Rusů nad Švédy (ti mají v znaku lva) v rozhodující bitvě, která se udála na den sv. Samsona – 27. 6. – roku 1709.

Petrodvorec stojí za výlet snad ještě více než Carské Selo. Máte-li na Petrohrad jenom dva dni, věnujte větší část jednoho z nich Petrodvorci. Je to skutečně výjimečné místo. A pozitivní (alespoň pro mne) je i to, že vstupné do samotného parku není vysoké a nebývají na něj fronty. Se vstupem do interiérů paláců už je to jiné, ale „pouhá“ procházka po parku vás uspokojí na několik hodin. Fontány všech barev a tvarů jsou úplně všude, stejně jako nepřeberná nabídka skvělých soch. Jen u zmíněné Velké kaskády jsem vydržel skoro hodinu. Ale je pravda, že mě to fotografování vždycky trvá :) Další fotky soch a fontán z Petrodvorce pak najdete ve fotobance.

Pevnost Šlisselburg

Pevnost Šlisselburg

Pevnost Šlisselburg (za SSSR zvaná Petrokrepost) zabírá malý ostrůvek uprostřed řeky Něvy v místě, kde opouští Ladožské jezero. To jest asi 35 km východně od Petrohradu. První pevnost „Orešok“ tu byla postavena již Novgoroďany v roce 1323, ale ta roku 1611 padla Švédům. Teprve Petr ji v roce 1702 dobyl zpět a nazval Šlisselburg. Název samozřejmě „vyrobil“ v němčině a znamená „klíčový hrad“. Vždyť pevnost chrání vjezd do řeky Něvy, potažmo do samotného Petrohradu.

Za pevností Šlisselburg se již prostírá vskutku nedozírná hladina Ladožského jezera. To jezero vypadá jako moře. Když se po něm plavíte, břehů nevidíte. Ladožské jezero je totiž největším jezerem v Evropě. Na jeho severním konci leží velmi zajímavý ostrov s klášterem Valaam a dále pak Karélie s dalšími přírodními i architektonickými poklady, ale to už by bylo na jiný cestopis. Ono vůbec Rusko za cestování stojí!

Snad vás zde vystavené obrázky a zajímavosti přesvědčily, že Petrohrad a jeho památky stojí za návštěvu, ba co víc, tento skvost na řece Něvě stojí i za delší pobyt. Vůbec jsem nezmínil žádná muzea Petrohradu, galerie, ani množství dalších skvělých památek. Pomlčel jsem i o krásných děvčatech a vůbec milé atmosféře, která ve městě panuje. Pokud se vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest do Petrohradu a okolí, mohu Vám nabídnout:

Přijďte na cestovatelské promítání ! Během celovečerní výpravné diashow uvidíte Petrohrad v celé jeho kráse. Promítané obrázky doplňuji svým vyprávěním a také autentickými hudebními ukázkami. Přijďte si poslechnout jaký je dnešní Petrohrad! Krátkou videoukázku z diashow si můžete pustit přímo zde.

Také v mojí fotobance najdete další obrázky z Petrohradu i s popisem zajímavostí. Dokonce můžete sami napsat k fotkám svůj komentář!

Další informace o Petrohradu, zejména z jeho historie a o jeho památkách, se dozvíte na webu Petrohrad.cz.