Město Petrohrad (rusky Sankt-Petěrburg) bylo po více než 200 let hlavní město carského Ruska. Jako své sídelní město jej založil v roce 1703 car Petr Veliký a jeho vizí byla metropole nebývalé krásy, plná kultury a vzdělanosti. Přes množství problémů a katastrof, které Petrohrad postihly, dnes můžeme říct, že Petrovy sny se splnily. Dnešní Petrohrad je skutečným skvostem. Opravené carské paláce i pravoslavné chrámy, stejně jako malebné vodní kanály protínající centrum vás jednoduše omámí. Petrohrad je jedním z nejkrásnějších měst světa. Dnešní Rusko na Petrohrad může být pyšné.
Tato fotogalerie představuje ty největší zajímavosti Petrohradu, fotky ukazují památky a nabízí tak virtuální zájezd…

Palácové náměstí mám rád. Možná i proto, že nad ním bdí anděl. Sochu anděla nese 48 m vysoký Alexandrův sloup, jež stojí uprostřed náměstí od roku 1834. Anděl dokonce přežil i období Sovětského svazu. Navíc (a to je velmi pozitivní) po náměstí nejezdí auta. Nepočítaje davy turistů tu bývá poměrně klidno, postávají tu koňmi tažené drožky jak za starých časů. Jen za letních večerů prostranství před obloukem ožívá. To když se sejde petrohradská omladina a prohání se tu na skateboardech, kolečkových bruslích a čím dál častěji také na motorkách.

Náměstí Děkabristů před Měděným jezdcem je frekventované a rušné místo. Zejména o sobotách, což je zřejmě všeobecně oblíbený svatební den Petrohraďanů. Totiž socha Petra Velikého je běžnou zastávkou svatebních „projížďek“. Takové projížďky bývají v Rusku běžnou součástí svatebního dne novomanželů, kteří s větším či menším počtem svatebčanů objíždějí různá významná místa po městě. Všude na chvíli vystoupí z aut, všude se vyfotí, na hrob padlých hrdinů položí květinu, na nábřeží si zatancují. A u Měděného jezdce většinou vypijí lahev šampaňského a prázdnou ji pak napíchnou na plůtek. Jednoho letního večera jsem tu napočítal 72 kousků !!!

Aurora – to je pojem. Sám patřím ke generaci, která se ve škole učila jméno „Leningrad“ a Auroru na školních hodinách výtvarné výchovy ráda a často kreslila, aniž příliš tušila, co to je. Ale dejte malému klukovi kreslit vojenskou loď! Bude se ptát proč?
Představoval jsem si jí asi trošku menší, ale to je moje chyba. Za to kanón, ze kterého se možná střílelo na důkaz VŘSR, ten jsem si představoval větší. Jak mohl tak malý kanón dát znamení k tak velké revoluci? Tohle už mi soudružka učitelka nestihla vysvětlit. Naštěstí! A momentálně je lauf stejně ucpaný. Snad to udělali důkladně.
Aurora (rusky Avrora) kotví „na věčnoj stojanke“ u Petrovského nábřeží, stále patří ruskému námořnictvu a kompletně rekonstruována slouží jako muzeum. Je tu sice vstup zdarma, ale na druhou stranu je to jediné místo, kde nás v Petrohradě kdy okradli kapsáři :)

„Izák“ je pro mne tak trošku skrytým pokladem. Především jsem se nikdy nedostal dovnitř, ani na (jistě famósní) vyhlídkovou terasu na úpatí kopule. To proto, že dost nemám rád fronty a nikdy se mi nestalo, že bych přišel a před vstupem nestál předlouhý zástup turistů. A druhak – ta stavba se i zvenku dosti obtížně prohlíží, natož bídně se pořizují její fotografie. Je fakt tak veliká, že nahorů téměř nedohlédnete a celé to komplikuje hustá automobilová doprava, která chrám objíždí ze všech stran. Přejít ulici k chrámu či od něj je nadlidský výkon. A jako bonus vám všude do záběru lezou dráty od trolejbusového vedení. Ve fotobance také můžete vidět, jak vypadá večerní fotka chrámu sv. Izáka.

Při pohledu na fotky tohoto chrámu většina lidí ožije a nadšeně praví: „To znám, to je v Moskvě!“. Jenže chrám Spasitele v krvi opravdu není v Moskvě, ale na břehu Kanálu Gribojedova v centru Petrohradu. Nicméně podobnost s mnohem známějším chrámem Vasilije Blaženého v Moskvě je až zarážející. Jenže to byl takříkajíc tvůrčí záměr. Chrám Vasilije Blaženého byl postaven v polovině 16. století a je ukázkou vrcholu ruské chrámové architektury té doby. Pro krásu tohoto stylu jej Alexandr III zvolil i pro svůj petrohradský chrám. A na rozdíl od výše zmíněného chrámu Svatého Izáka je tato stavba úžasně fotogenická a vypadá dobře odkudkoliv a kdykoliv. Ve dne i v noci. Ostatně, další fotky chrámu Spasitele v krvi najdete ve fotobance, stejně jako další pravoslavné chrámy.

Michailovský palác byl v roce 1823 přestavěn na školu vojenského inženýrství, takže už tušíte důvod jinak dosti netradičního označení. Stavba stojí na soutoku říček Mojky a Fontanky a nejhezčí výhled na palác je tudíž přes vodu. Mimochodem, právě četnost vodních kanálů a říček činí centrum Petrohradu tak malebným. Odtud také pochází označení „Benátky severu“, kterým je Petrohrad (mezi jinými městy:) občas titulován. Pro mne osobně je nejkrásnějším zážitkem v Petrohradu projíždka po místních kanálech, nejlépe za pozdního letního večera.

Letní zahrada je velmi příjemným místem, které bych směle označil výrazem „les“. Mezi stromy tu vedou cesty lemované krásnými alabastrovými sochami i lavičkami k odpočinku. O víkendech tu vyhrává promenádní orchestr a panuje tu velmi uvolněná atmosféra. A pro turistu je to báječné místo odpočinku mezi poněkud únavným zdoláváním velkých vzdáleností, které od sebe jednotlivé zajímavosti Petrohradu dělí.

Ten kostelík vypadá jako nedělní zákusek. A když jsem jej jednu neděli hledal, nebylo to jen tak. Jde se tam od stanice metra Moskevská a to sídliště je (jak jinak) silně nevzhledné a nepřehledné. Navíc jsem celou dobu příliš něvěřil, že by tu někde mohl stát přes 200 let starý kostel. O to větší překvapení jsem zažil, když se tahle krása za chátrajícími paneláky vynořila. Jak je možné, že tu přežil?! Zrovna tento „mikroregion“ si Stalin zvolil jako budoucí centrum Petrohradu a nechal tu stavět „stalinskou“ zástavbu. Zástavbu postavili, ale centrum tu nevzniklo. A kostel všechno přežil. Zázrak.

Výlet do Carského Sela je poměrně jednoduchý. U metra Moskevská sednete do maršrutky s nápisem „Puškin“ a za necelou hodinku tam jste. Platí se tu vstupné jak do samotného parku, tak i do jednotlivých budov. Zde jsem se jedinkráte překonal, vystál asi 1,5 h frontu a zaplatil nemalý obnos za vstup do Jekatěrinského paláce. To proto, že jsem velmi toužil uvidět onu Jantarovou komnatu. Její ukradený originál se sice nikdy nenašel, ale Rusové zde za finančního přispění Němců vybudovali přesnou repliku.
Možná více než samotná komnata mě zaujal palác jako takový. Jeho interiéry jsou honosnější než cokoliv, co si umíte představit. Ale abych nekřivdil, Jantarová komnata je skutečně oslnivá. Škoda jen, že je celkem malá, takže tu byla dost tlačenice.
Další obrázky z Carského sela najdete v mojí fotobance.

Petrodvorec stojí za výlet snad ještě více než Carské Selo. Máte-li na Petrohrad jenom dva dni, věnujte větší část jednoho z nich Petrodvorci. Je to skutečně výjimečné místo. A pozitivní (alespoň pro mne) je i to, že vstupné do samotného parku není vysoké a nebývají na něj fronty. Se vstupem do interiérů paláců už je to jiné, ale „pouhá“ procházka po parku vás uspokojí na několik hodin. Fontány všech barev a tvarů jsou úplně všude, stejně jako nepřeberná nabídka skvělých soch. Jen u zmíněné Velké kaskády jsem vydržel skoro hodinu. Ale je pravda, že mě to fotografování vždycky trvá :) Další fotky soch a fontán z Petrodvorce pak najdete ve fotobance.

Za pevností Šlisselburg se již prostírá vskutku nedozírná hladina Ladožského jezera. To jezero vypadá jako moře. Když se po něm plavíte, břehů nevidíte. Ladožské jezero je totiž největším jezerem v Evropě. Na jeho severním konci leží velmi zajímavý ostrov s klášterem Valaam a dále pak Karélie s dalšími přírodními i architektonickými poklady, ale to už by bylo na jiný cestopis. Ono vůbec Rusko za cestování stojí!

Snad vás zde vystavené obrázky a zajímavosti přesvědčily, že Petrohrad a jeho památky stojí za návštěvu, ba co víc, tento skvost na řece Něvě stojí i za delší pobyt. Vůbec jsem nezmínil žádná muzea Petrohradu, galerie, ani množství dalších skvělých památek. Pomlčel jsem i o krásných děvčatech a vůbec milé atmosféře, která ve městě panuje. Pokud se vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest do Petrohradu a okolí, mohu Vám nabídnout:

Také v mojí fotobance najdete další obrázky z Petrohradu i s popisem zajímavostí. Dokonce můžete sami napsat k fotkám svůj komentář!

Další informace o Petrohradu, zejména z jeho historie a o jeho památkách, se dozvíte na webu Petrohrad.cz.