Havaj

Havaj, přesněji Havajské ostrovy, mě překvapilo. Podobně jako většina lidí jsem si pod pojmem „Havaj“ představoval tropický ráj plný zámožných turistů: Ostrovy s plážemi, palmami, teplou vodou v moři a s tklivou hudbou šířící mezi rekreanty pohodu za všech okolností. Havaj takové představy splnit dokáže, to ano, ale nabízí nekonečně více! Je to oblast fantastické přírodní krásy a pestrosti, nabízející širokou paletu krajin – od tropických pralesů, přes savany až po sníh, o mořských zátokách s korálovými útesy nemluvě. A to vůbec nejzajímavější: bezprostředně se tu seznámíte s aktivními sopkami, uvidíte, jak z oceánu roste nová země a jak se postupně plní životem. Fascinující podívaná!

Pokud hledáte dovolenou – pěkný poznávací zájezd na Havaj, napište mi, poradím Vám.

Plumérie

Plumérie

Plumérie (latinsky Plumeria rubra) roste po celém Havajských ostrovech v mnoha barevných variantách. Stala se dokonce jedním ze symbolů Havaje. Jejím typickým rysem je právě pět okvětních lístků srovnaných do tvaru připomínajícího větrník z pouti.

Tahle něžná kvítka slouží lidem jako tradiční ozdoba. Havajské tanečnice a dámy obecně si je mohou vetknout za ucho, pročež z toho lze poznat, zda si hledají muže či už jsou zadané. Především se ale z plumérie navlékají ony známé květinové věnce lei, jimiž kdysi byli z rukou vnadných krásek za doprovodu vzrušujícího tance na Havaji vítáni všichni mořeplavci. Dnes Vás bohužel po příletu na letišti žádné místní krásky s touto kouzelnou rekvizitou nevítají. Havajské sukně z palmového listí se nenatřásají. Leda, že by jste si to zaplatili u nějaké místní cestovní kanceláře. Ale že tradice používání lei je mezi místními lidmi na Havaji stále živá, dokladá i fakt, že jsem lei viděl prodávat v supermarketu. Nebo že by to bylo pro turisty?

Plantáže tara u Hanalei, ostrov Kauai

Plantáže tara u Hanalei, ostrov Kauai

Taro (havajsky kalo) si s sebou zřejmě přivezli první lidé, kteří na Havajské ostrovy kdysi dopluli. Byli jimi Polynésané z Markézských ostrovů a na svých jednoduchých plavidlech typu kanoe překonali kolem roku 500 vzdálenost přes 5.000 km. A zřejmě jejich přistání u havajských břehů nebylo nijak náhodné, vše svědčí na cílenou kolonizační výpravu. Vezli si totiž nejen taro, ale i mnoho dalších rostlin i živočichů, což jim mělo na novém území zajistit obživu.
Tak se na Havaj dostaly do té doby nevídané druhy, které tu rychle zdomácněly: kokos, banán, slepice, prasata, psi a především lidé.

Jak je z fotky snad patrno, taro je vlhkomilná bylina, které se daří v mělkých bazéncích, podobně jako rýži. Na jídlo lze prý zpracovat celou rostlinu, ale nejběžnější využití mají hlízy, ze kterých se po uvaření dělá kaše poi. To je velmi tradiční havajské jídlo a tak jsem jej musel aspoň jednou vyzkoušet. Mírně odrazující je sice barva (světle fialová), ale chuť je o něco lepší, leč těžko definovatelná, poněkud nakyslá. No, poi jsem si nezamiloval. Pozoruhodné je i to, že hustota téhle kaše se měří na prsty. Poi tak může být „na prst“, „na dva“ nebo „na tři“. Znamená to, kolik potřebujete prstů, abyste donesli sousto z misky do úst. Je jasné, že na velmi hustou kaši stačí jeden a na velmi řídkou potřebujete naopak tři, abyste z nich stvořili jakousi mističku. Turistům naštěstí dávají lžíce…

Údolí Kalalau

Údolí Kalalau

Kalalau Lookout, čili vyhlídka do stejnojmenného údolí, se nachází na úplném konci silnice kolem ostrova Kauai. Tedy pokud jedete ve směru hodinových ručiček. Na tom opačném konci silnice jsou ony planáže tara z horního obrázku.
Silnice nevede docela dokola, kousek jí chybí. A to právě tam, kde je tohle Kalalau. Převýšení od vyhlídky dolů k moři je asi 1.300 m a svahy velmi strmé. Proto tudy silnici zatím nedokázali postavit, čímž jedno z nejfotogeničtějších míst Havaje zůstává zachováno. Z toho pohledu se fakt tají dech. Možná to z fotky není jasné, ale to modré není nebe, to je zvlněná hladina moře 1.300 m pod námi.

Na Kalalau jsem se hodně těšil. Asi proto, že jsem ten výhled znal z obrázků. Je to skutečně hodně fotografované místo. Přijeli jsme tam takhle navečer, kdy mají zelené útesy nejlepší světlo. Od parkoviště je to na vyhlídku jen kousek (Havaj patří k USA), takže jsem hned viděl celou řadů lidí, jak stojí namáčknuti na zábradlí a upřeně hledí do hlubin. Popadl jsem foťák a běžel za nimi. Jenže u zábradlí jsem zůstal stát jak tvrdé Y a vůbec nic nechápal. Za zábradlím totiž nebylo vůbec, ale vůbec nic!! Jen bílo, neproniknutelná mlha a nic. Když jsem to pochopil, musel jsem se hlasitě smát. Do teď nevím, jestli to patřilo těm lidem, co do té mlhy zírali nebo zda to bylo zoufalstvím. A já se tak těšil.
Opodál odtud se nachází nejdeštivější místo světa, kde neprší pouhých 15 dní v roce a mlhy jsou tedy běžné. Naštěstí jsme nedaleko Kalalau přenocovali a ráno to bylo luxusní!

Kardinál šedý

Kardinál šedý

Správný český název tomuto ptáčkovi poněkud křivdí, nemyslíte? Latinsky to zní lépe – Paroaria coronata. I tenhle krasavec je na Havaji vetřelcem a přivandrovalcem. Jeho původní domovina je v Jižní Americe – v Brazílii a okolních zemích. Na Havaj ho přivezli lidé někdy kolem roku 1930.

Když jsem brzy po příletu na Havaj spatřil v Honolulu v parku tohoto drobného ptáčka, okamžitě jsem se jej snažil vyfotit jako vzácnost, kterou jsem dosud nikdy neviděl a už neuvidím. To první bylo samozřejmě pravda, to druhé vůbec. Kardinál je jeden z velmi běžných havajských ptáků, který rád poskakuje v městských parcích po trávníku a hledá si něco do zobáčku. Viděl jsem jich pak tolik, jako u nás vrabčáků.

Mauna Kea

Mauna Kea

Čekali byste na Havaji sníh? „Bílá hora“, jak zní překlad havajského názvu hory do češtiny, se jím pyšní větší část roku. Jak by ne, vždyť je to také nejvyšší hora světa! A to ne podle havajské mytologie, ale skutečně. Mauna Kea na ostrově Hawaii je nejvyšší jednolitá hora světa. Měřena od úpatí sopky hluboko pod mořem, dosahuje výšky asi 10.200 m. Nad hladinu vykukuje pouze 4.205 m, ale i to stačí k tomu, aby se zde držel sníh.

Vrcholek sopky Mauna Kea má unikátní podmínky pro astronomická pozorování. Vzhledem absenci těžkého průmyslu na Havaji je hora ticíce kilometrů vzdálena od nejbližších znečišťovatelů ovzduší a tak je tu průzračný vzduch. Mimo to je tu také prakticky nulové rušení světly měst a ještě k tomu se vrcholek nachází skoro stále nad mraky s volným obzorem všude dokola. Není tedy divu, že na vrcholku hory stojí hned několik astronomických observatoří.
Díky observatořím vede prakticky až na vrchol autem sjízdná cesta. Samozřejmě jsme nemohli odolat a na vrcholek vyjeli. Je to sice poněkud riskantní – vystavit organismus tak prudké změně nadmořské výšky jako je výjezd autem od moře do 4.205m – ale po předchozích zkušenostech jsme to riskli. A dobře to dopadlo, zážitek z vichru a mrazu na vrcholku i rozhled na „celý Tichý oceán“ stál za to.

Vrcholek sopky Mauna Kea můžete prozkoumat přímo z domova, pokud máte na Vašem počítači instalovanou aplikaci GoogleEarth(zdarma ke stažení) a kliknete sem na záložku, kterou jsem pro vás připravil.

Lávové proudy přes silniciLávové proudy přes silnici

Lávové proudy přes silnici

Ostrov Hawaii je největším ostrovem souostroví. Proto se mu také říká „Velký ostrov“ (Big Island) a snad proto se po něm také jmenuje celé souostroví (viz malá jazyková poznámka níže). Ostrov Hawaii se navíc stále zvětšuje! V jihovýchodní části ostrova se nachází sopka Kilauea, kterou lze považovat za nejaktivnější sopku světa. Z jejího bočního vulkánu Pu’u O’o totiž proudí láva nepřetržitě již od roku 1983! A jak láva doteče k moři, tak tuhne a ostrov se zvětšuje a zvětšuje. Problém ovšem je, když se v cestě lávových proudů ocitne třeba silnice. Místy sice zůstanou koukat dopravní značky, ale sjízdnosti vozovky už to nepomůže.
Jak lávové proudy na jihu ostrova Hawaii vypadají z vesmíru můžete vidět pokud máte GoogleEarth. Další fotky lávy jsou ve fotobance.

Krystaly síry

Krystaly síry

Na sopce Kilauea jsou místa, kudy z nitra země proudí ven vulkanické plyny. Ty většinou obsahují i různé sloučeniny síry, z nichž se pak přímo u sopečného průduchu mohou usazovat nádherně žluté sirné krystaly. Je to takový malý pozdrav z opravdového „pekla“.

Vzhledem k tomu, že mě pozorování sopečných projevů hodně zaujalo, pohyboval jsem se často v blízkosti podobných průduchů a dokonce jsem si několik kráterů prošel pěšky. Ten lehký sirný pach mi u toho připomínal, že jsem skutečně na místě, kde se „něco děje“. Jenže někdy toho pekelného puchu bylo až moc a sirná kyselá chuť mi zůstala v puse ještě dlouho potom. Dozvěděl jsem se, že havajané mají pro tento vlhký sopečný zápach (který je tvořen vodní parou a vulkanickými plyny) speciální slovo „vog“. To vzniklo složením dvou jiných příhodných slov: „vulcanic fog“, čili „sopečná mlha“.

Vodopád Rainbow Falls

Vodopád Rainbow Falls

Tam, kde lávové proudy krajinu zdevastovaly už dávno (před stovkami, či spíše tícíci let), se to již zelená tropickým pralesem. Tedy alepoň na návětrné straně ostrovů. Tam totiž prší více než často a vegetace v teplém klimatu vesele bují. A kde hodně prší, tam jsou řeky a na řekách bývají vodopády. Tento asi 25 m vysoký „Duhový vodopád“ na okraji města Hilo na ostrově Hawaii patří k těm nejkrásnějším.

Hilo je hlavním městem Velkého ostrova a je také údajně nejdeštivějším místem USA (mimochodem Havaj je zatím posledním připojeným státem USA). Leží na východním pobřeží ostrova a skutečně tu oblohu téměř stále halí těžké šedé mraky, ze kterých se spouští nemilosrdné lijáky. Není tedy divu, že při naší návštěvě u Rainbow Falls hustě pršelo. Opět jsem se ale přesvědčil, že i v dešti se dá pořídit pěkná fotka. Aspoň se všechny listy krásně lesknou.
Jestli se vám líbí vodopády jako takové, ve fotobance najdete další fotky vodopádů, nejen z Havaje.

Strelície

Strelície

Latinsky Strelitzia reginae, čili Strelície královská, je květina, která se tváří na Havaji jako doma. Její exotické květy tak ladí s havajskou krajinou! Ale zdání klame, strelície vůbec na Havaj nepatří, její původ je v jižní Africe. Zatímco na Havaji najdeme strelícii prakticky jen v zahradách, na jihu Afriky roste divoce v pobřežních křovinách.

Jinak strelícii dost možná znáte jen díky našim květinářstvím. Pro svou neobyčejnou krásu je tento květ právem velmi populární i jako řezaná květina. Více rozvité květy už ztrácejí něco z téhle fascinující jednoduché elegance, ale zas získavají jakousi ohnivost a divokost. Ne nadarmo se strelícii přezdívá „Rajský pták“ (Bird of Paradise). Zrovna tahle fotka ukazuje onu nevinně ptačí fázi. Ale za pár dní se z ptáčka „vyklube“ celý vějíř ohnivých listů. Z ráje rovnou do pekla!
Obrázky květů i z jiných zemí najdete ve fotobance.

Kapradí ’Ama’u

Kapradí ’Ama’u

Stromová kapradina s havajským označením ’Ama’u (latinskySadleria cyatheoides) je havajským endemitem, což znamená, že ji jinde na světě nenajdeme. Bývá jednou z prvních rostlin, která dokáže kolonizovat poměrně čerstvá a holá lávová pole, na nichž by nic jiného zatím nerostlo. Dokáže dokonce do určité míry snášet i vzduch znečištěný sopečnými plyny, které většinu jiných rostlin spolehlivě otráví.

’Ama’u nejsnáze najdete na okrajích lávových polí či podél kráterů, kde moc jiných rostlin neroste. Její mladé listy mohou mít i jasně červenou barvu. Jinak ale dorůstá do velikosti srovnatelné s člověkem, takže prodírání kapradinovým houštím pak může být dost náročné. Jak vidíte z fotky, mě zdaleka nejvíc zaujal detail: všimněte si, jak jsou lístečky na stoncích srovnané a jak ty uprostřed pěkně vykrývají volný prostor nad hlavním řapíkem.

Waikiki

Waikiki

Waikiki na ostrově Oahu je zjevně nejznámější pláží Havaje. Dokonce se o ní zpívá i v českých (nebo jen slovenských?) písních. Faktem je, že Waikiki Beach je synonymem právě toho plážového turismu a že nabízí všechno, co má správná pláž nabízet. Ještě na začátku 20. století tu byly jen bažiny a pár rybářských chatrčí. Dnes se tu najednou může rekreovat určitě přes 30 tisíc plážistů, což značí zhruba polovinu veškeré ubytovací kapacity celého havajského souostroví. Navzdory tomu tu může být neuvěřitelně krásně. Zvláště večer, když většina plážistů odejde na večeři do svého hotelu…
Jestli vás zajímá, jak to na Waikiki vypadá právě teď, jukněte na jednu nebo druhou z webových kamer. Nezapomeňte ale, že časový posun k Havaji je od nás 11 nebo 12 hodin. To podle toho, zda máme zrovna zimní nebo letní čas.

Malá jazyková poznámka

Na závěr bych rád ujasnil, jak je to s názvem tohoto soustroví. Správné české označení je skutečně Havaj a rozumí se jím jednak jméno tohoto státu USA a druhak samozřejmě označení pro celé Havajské souostroví. Anglický ekvivalent tohoto výrazu je Hawaii (někdy v souladu s havajským pravopisem i Hawai’i) a znamená navíc i jméno největšího havajského ostrova. Všechna ostatní označení jsou nesprávná (a že jsem jich viděl: Hawai, Hawaj, Havai, Havay…)

A tady své foto cestování po Havaji uzavírám. Pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu Vám nabídnout:

Přijďte na cestovatelské promítání ! Během celovečerní výpravné diashow uvidíte Havaj (konkrétně ostrovy Oahu, Hawaii a Kauai) v plné kráse a bohatosti. Promítané obrázky doplňuji svým živým vyprávěním a také autentickými hudebními ukázkami, které příjemně dokreslují pohodovou atmosféru a přenesou vás na Havaj aspoň na jediný večer. Přijďte si udělat Havaj!

Také můžete skočit rovnou do fotobanky na Havaj a napsat tam k fotkám své názory!