Smaragdový ostrov – označení, jež v sobě nese nejen onu sytě zelenou barvu smaragdu, ale zároveň odráží také jedinečnost a krásu toho vzácného kamene. Neboť Irsko je jedinečným a krásným ostrovem, kde již zmíněná všudypřítomná zeleň pouze rámuje mnohem hlubší, vnitřní krásu. Krásu, kterou v sobě nese historie, kultura i zdejší lidé. A nese s sebou i trochu té mystické tajemnosti onoho ne zcela průhledného smaragdu. Právě takový je Irský ostrov.
TIP: Hledáte-li všeobecné a podrobné informace o Irsku, podívejte se na irsko-info.promitani.cz. Případně tudy se dostanete do mé velké fotogalerie s obrázky z Irska.
Cashel bylo jedno z prvních míst, které jsem v na své cestě po Irsku navštívil a musím přiznat, že právě tohle je místo, kde mě Irsko zřejmě definitivně uchvátilo, kde jsem propadl jeho kouzlu. Ideální je dorazit sem brzy ráno (tedy rozumějte tak v 9, což je brzy až až, dříve stejně neotvírají :). To je chvíle, než přijedou autobusy se zájezdy, kterým se tu jinak nevyhnete. Ještě lepší je dorazit, když je hezky a na zelenou trávu kolem ruin svítí sluníčko, ale to si v Irsku asi těžko zajistíte. Já měl jednoduše štěstí a to ranní sluníčko svítílo akorát pro moje foto. A mám pocit, že to jsou ty pravé obrázky z Irska.
Ovšem domek z této fotky nebyl opuštěn před 150 lety, ale mnohem později. Tady na ostrově Dursey se žilo v několika vesnicích ještě v 50. letech 20. století. Dnes tu na posledních roztroušených farmách přebývají snad dvě nebo tři rodiny. Většina někdejších místních obyvatel však neodešla za oceán, ale na pevninu do měst, za prací. I to lze ale považovat za moderní druh emigrace. A opuštěné domky zůstávají v obou případech stejné. A na útesech nad mořem působí zříceniny trochu smutně, ale docela romanticky.
Návštěva tohoto malého ostrůvku (je dlouhý asi 8 km) pro mne byla jedním z nejmohutnějších zážitků cesty. Abyste se na něj dostali, musíte nejen dojet až na konec dlouhého poloostrova Beara, ale pochopitelně ještě dál, přes úzký průliv, který odděluje Dursey Island od pevniny. A právě cesta přes ten průliv je absolutně unikátní – funguje tu totiž lanovka. Ano, lanovka. A to dokonce jediná lanovka v Irsku. Byla postavena někdy v 60. letech 20. století a její dřevěná kabinka se přes 200m široký průliv pomalinku sune právě 1/4 hodiny. Trošku to skřípe, přiměřeně houpe a výhled z malého okénka na moře pod vámi není špatný :) A pěší výlet přes celý ostrov až na špičku Dursey Head také rozhodně doporučuji. Nechte se překvapit tím, co na konci je! Jediná možnost ubytování je tu ovšem vlastní stan. A může zatraceně foukat:)
O ostrově Dursey si můžete přečíst můj článek na serveru iDnes, kde najdete také další fotografie z tohoto místa.
Jiný můj článek, tentokrát o ostrově Cape Clear , si můžete přečíst na zpravodajském serveru ČTK.
Latinsky Fuchsia magellanica (viz foto). Leckomu již ten název podezřele voní dálkami. Ano, ačkoliv dnes roste divoce snad po celém ostrově Irska (i jinde po Evropě) a snad všem se líbí, tato rostlina tu vůbec není domovem. Byla do Irska zavlečena až z Jižní Ameriky, z Chile. Irští farmáři ji s oblibou sázeli do svých živých plotů, protože rychle roste a možná i proto, že je celé léto obdařena bohatým květem. Zase jeden vetřelec :)
Moje cesta tudy vedla z nedaleké soutěsky Gap of Dunloe do města a překvapilo mě, kolik lesa lze v Irsku také potkat. Jak známo, Irsko jinak není zemí oplývající hlubokými lesy. Přesněji řečeno, les tu s výjimkou několika malých oblastí už nikde nenajdete. Ale v NP Killarney ano a je to les velice pěkný, bujný a hodně zelený, uvnitř prakticky kompletně potažený zeleným mechem. Jenže je tu řádně vlhko a ve vzduchu spousta komárů a jiného obtížného hmyzu. Přijedete-li ovšem v červnu, pohled na rododendronové houštiny v plném květu všechny nepříjemnosti překoná. Další obrázky z NP Killarney najdete ve fotobance.
Celé jihozápadní pobřeží Irska je rozerváno na řadu členitých poloostrovů a Dingle je jedním z nich. Mě však byl z těch, které jsem viděl nejsympatičtější. Možná proto, že mám rád kamenné zříceniny a mám také rád divoké mořské útesy. A na pobřeží Dinglu se oboje snoubí do jedinečné harmonie. Viděl jsem později i impozantnější útesy, ale tady na konci Dinglu jsou nějak členitější, zajímavější a ještě je z nich báječný výhled na mys Slea Head a na přilehlé ostrovy Blasket. A nezapomenu, jak jsem s jednou paní hledal středověký kostelík Kilmalkedar a jak ona pak byla nadšená, když u něj na hřbitově objevovala stařičké keltské kříže.
Tahle fotografie, jak jste zřejmě pochopili, byla pořízena ve skanzenu. Konkrétně v Bunratty nedaleko Limericku, kde v jednom areálu najdete středověký věžový hrad a malebný skanzen složený z asi 20 různých staveb a navrch jedné skoro kompletní malé vesničky. Tenhle skanzen však není nějakou zakonzervovanou výstavkou studených, prázdných a zatuchlých domů. Ve většině z nich se celý den něco děje. Tu odstřeďují smetanu, tam zadělávají na jablkový koláč a onde už z pece vytahují jakousi vánočku s rozinkami, kterou hned můžete ochutnat. A máte-li štěstí, můžete si ručně utlouct pravé máslo, jako se to podařilo mě. Inu, ideální program do deštivého a chladného dne. Navíc skoro v každé chaloupce hoří na ohništi pár kusů rašeliny, což tam vytváří příjemné teplo a domácky voňavě zakouřenou atmosféru. Když zavřete oči a pořádně se nadechnete, možná to z té fotky ucítíte :)
Zajímavý ovšem není jen dolmen samotný, nýbrž i celá krajina kolem. Jde o naprosto unikátní oblast zvanou Burren. Jak vypadá, lze již docela dobře vytušit i ze samotného jména. To je dosti zřejmě určitou obměnou anglického slůvka barren (= holý, pustý, neúrodný). V téhle oblasti Irsko totiž zdaleka vůbec není tím známým zeleným ostrovem. Burren pokrývají nedozírné vápencové planiny, tvořené často jen holou skálou. Jako by to byla nějaká mohutná skalní stěna, která kdysi docela upadla a trošku popraskala. Celý kraj je barvy převážně šedivé, ale kupodivu mě bavilo po té skále chodit a v puklinách hledat stopy života: různé miniaturní kapradiny, trojlístky či dokonce malinké kvetoucí růžičky.
Fotografie západu slunce u dolmenu je ke stažení na mé stránce „tapety na plochu PC„.
Moherské útesy mohou být tím pověstným zlatým hřebem doopravdy, pokud máte štěstí na počasí, jaké potkalo mě. Slunce zapadající do Atlantiku barví útesy pohádkově do zlatova a pohled na ně je věru monumentální. A ty fotky, co tu pořídíte! Jenže, jak už jsem tu zmínil, počasí neporučíme. Potkal jsem za pár dní na cestách paní, která prý byla na Cliffs of Moher už třikrát, ale vždy viděla akorát kousek té skály, na které stála. Vše ostatní halila hustá mlha. Takže až se sem rozjedete, držím Vám palce! A mimochodem, nemusí všechno pěkné skončit západem slunce. V nedaleké vesnici Doolin je několik skvělých hospod, kde se snad večer co večer na živo hraje a zpívá irská lidová hudba! A nesporná výhoda tohoto bodu programu je, jak ostatně praví známe irské rčení, že „v hospodě nikdy neprší“ :)
Jiný obrázek z Moherských útesů si můžete stáhnout na mé stránce „tapety na plochu PC„, ve fotobance najdete další fotky Moherských útesů.
Hospody jsou samostatným fenoménem Irska, skutečnou součástí irské národní kultury. A myslím to vážně a nejsem tak propagátorem nadměrného požívání piva ani jiného alkoholu. Irské hospody jsou zřejmě nejkulturnějšími podniky toho druhu, jaké jsem kde při cestování viděl. Nejen proto, že mnohdy slouží jako koncertní sály, kde se k produkci vystupujících spontánně přidávají i diváci. Za projev kulturnosti bych považoval i fakt, že jsem snad neviděl opravdu (podobraz) opilého Ira (nebo je to tím, že pivo v Irsku stojí aspoň 5-krát víc než u nás? :) A ještě něco jsem ocenil: v irských hospodách se nekouří. Zdá se Vám to neuvěřitelné? Fakticky to funguje a všichni si to pochvalují. Kéž to jednou dorazí i k nám.
Zajímá Vás, jak se v irsku mluví? Jasně že anglicky, ale také irsky. A pokud netušíte, jak taková irština zní, poslechnout si ji můžete v krátké ukázce ve formátu mp3 na stránce „Hudba mp3 ke stažení zdarma„. Tamtéž je k poslechu i irská lidová hudba, byť v poněkud netradičním provedení. Ale to už posuďte sami na zmíněné stránce.
A tady naše internetové cestování – můj malý foto cestopis „Irsko“ prozatím uzavírám. A jestli se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné zážitky a informace z mých cest, mohu Vám nabídnout:
Praktické informace o cestování po Irsku, stejně jako tipy na ubytování či zajímavá místa k vidění najdete na webu Lukáše Košíka.
Hledáte-li všeobecné a podrobné informace o Irsku, podívejte se na irsko-info.promitani.cz.