Kalifornie

Kalifornie (anglicky California) je „zlatý stát USA“. Toto oficiální označení dostala země skutečně kvůli zlatu, jehož objev tu v roce 1848 odstartoval známou zlatou horečku. Kalifornie je ovšem zlatá také díky slunci, které tu bohatě svítí a jistě také pro bohatsví úrody, kterou poskytuje zdejší zemědělská půda. A pak ona věhlasná píseň Hotel California od skupiny Eagles… Pro mne, jako pro cestovatele, však nejdůležitější zůstává zdejší „zlatý poklad“ přírody – nádherné národní parky.
Tahle má fotogalerie nabízí aspoň kousek cestování, fotky a vlastně je to jakýsi virtuální zájezd…

Hollywood

Hollywood

Hollywood je známé centrum amerického filmového průmyslu. To jistě, ale poslední roky se tu také rozvijí průmysl turistický. V centru města přibývají obchody, restaurace, kina a muzea. A všichni se něčím snaží zaujmout. Například poutačem v podobě pravěkého ještěra, jež si pochutnává na ciferníku hodin.
Další obrázky z Hollywoodu najdete ve fotobance.

Nějak jsem předem vůbec netušil, jak si jako mám ten Hollywood představovat. Měl jsem to spojené s až příliš honosnými a abstraktními představami. A když jsem tam navečer vystoupil z autobusu na hlavní třídě Hollywood Boulevard, zůstal jsem trošku omráčený. Koukal jsem kolem sebe a zíral. Vždyť to tu vypadá úplně NORMÁLNĚ! Obyčejné město, nic zvláštního. Teprve když jsem spatřil tyranosaura z téhle fotky, začal jsem si připadat „jako v Hollywoodu“, tedy jako ve filmu. Pak jsem objevil Chodník slávy s hvězdami i otisky rukou slavných v betonu před jedním kinem. Konečně Hollywood, jak jsem ho znal z televize!

Joshua Tree

Joshua Tree

Stromovitá juka (lat. Yucca Brevifolia) dala jméno celému národnímu parku Joshua Tree (čte se „džošua trí“). Česky to znamená „Joshuův strom“. Jméno dostala juka prý od mormonů, kteří tudy kdysi vysílení putovali. Docela mě nepřekvapuje, že v pouštním vedru mormonům mohla rostlina připomínat postavu biblického Joshui, jak rukama ukazuje k nebi nebo dokonce radí, kudy vede cesta dál.
(Šťastnou cestu, panáčku!)

Národní park Yoshua Tree jsem navštívil na úplném začátku června a dá se říct, že z turistů tu už nebyla ani noha. Prý to už je po sezóně. Ani se nedivím. Během dne už vedro v téhle poušti jižní Kalifornie bylo takové, že jsem dokázal akorát sedět ve stínu a čekat, až to přejde. Chodit se dalo jen ráno do devíti a večer od šesti hodin. Ovšem večerní slunce vždy krajinu vybělenou denním žárem nádherně probarvilo. Kdyby mi tu havrani nesežrali polovinu zásob, měl bych na Joshua Tree jen samé dobré vzpomínky.
Další fotky z národního parku Joshua Tree najdete v mojí fotobance.

Západ slunce v Sierra Nevada

Západ slunce v Sierra Nevada

Pohoří Sierra Nevada prochází Kalifornií od severu k jihu a patří vlastně do velikého horského pásma, jež běží podél celé Severní Ameriky. Jméno „Sierra Nevada“ dali horám první španělští osadníci a znamená jednoduše „zasněžené hory“. Je fakt, že na začátku června ležely ještě hromady sněhu i ve výškách kolem 2.500 m n.m. a hřebeny nad 3.500 m byly bílé docela.

Jeden den jsem tu cestoval stopem s mladým řidičem z Alabamy. Bylo to skvělé setkání, protože i on byl na výletě a tak jsme měli stejný program. A dokonce měl ze sněhu mnohem větší radost než já. Prý sníh neviděl už sedm let! Takže jsme museli zastavovat a on si šel na sníh aspoň sáhnout. A když byl večer a zapadlo slunce, ukázal se i jako velký romantik, protože se mnou obdivoval barvy nebe nad západním obzorem. Slečna na obrázku s námi bohužel necestovala, ta zastavila nedaleko nás, aby si to také vyfotila… Tak jsem si jí vyfotil.
Další západy slunce jsou ve fotobance.

Člověk a sekvoj

Člověk a sekvoj

Obrovské stromy sekvoje – správně je to Sekvojovec obrovský (lat.Sequoiadendron giganteum) jsou největší stromy světa. Nejsou sice nejvyšší (i když ty v Kalifornii najdeme jen o něco severněji), ale jsou nejobjemnější. Prostě nejmohutnější. Mohou dorůst téměř stometrové výšky a 12 m šířky. Naní divu, že u kořenů takového stromu si člověk připadá jako mraveneček.

Můj spolucestující z Alabamy měl se mnou společnou i další věc – nikdy na vlastní oči neviděl obří sekvoje, i když (stejně jako já) obrázky těch velikánů znal dobře. Proto bylo naprosto jedinečné sdílet s ním ty nepopsatelné pocity, když před takovým stromem stojíte „na vlastní kůži“. To se fakt totiž popsat nedá. Ani vyfotit, ani nic. To se musí zažít. Stojíte s otevřenou pusou a nevíte, jestli máte křičet, přestat dýchat nebo bláznivě běhat od stromu ke stromu, aby se ubezpečili, že se mu to nezdá. Snad tenhle obrázek aspoň náznakem napoví, jaké může být setkání se sekvojí. A to tahle není vůbec nijak rekordní, spíše „běžná“.

General Grant Tree

General Grant Tree

Ty největší sekvoje většinou už dávno dostaly své vlastní jméno. Obrázek ukazuje dokonce třetí největší strom světa. Ten dostal jméno podle generála Unie z americké občanské války – General Grant. Dokonce se stal centrem jednoho z nejstarších národních parků USA, který tu byl založen již v roce 1890.
U téhle fotky ještě nutno poznamenat, že sekvojovec roste převážně jednotlivě mezi ostatními stromy v lesích na západních svazích pohoří Sierra Nevada ve střední Kalifornii, ve výškách 1.500 – 2.000 m n.m. Nikde jinde na světě.

Právě fotka „sekvoje mezi stromy“ je dalším pokusem zprostředkovat pocit z těchto velikánů. Rovný hnědý kmen začíná dole v zeleném křoví a míří kamsi vzhůru mimo záběr, aniž by nějak neznačoval, že už bude končit. On totiž končit hned tak nebude a to „křoví“ dole, to jsou normální stromy, asi takové, jaké máme v našich lesích my. Když jsem si navíc uvědomil, že tenhle STROM tam takto roste už … let, pochopil jsem zase jednou svou nepatrnost.

Šiška z Obřího lesa

Šiška z Obřího lesa

V národním parku Sequoia je vyznačeno několik stezek přes oblast pojmenovanou „Giant Forest“, čili „Obří les“. To je velmi výztižné. Samozřejmě je to proto, že tu rostou ony obrovité sekvoje, ale i ostatní stromy jsou tu nějak podstatně větší, než jsme od nás zvyklí – borovice o průměru 1,5 m tu byly běžné. A po zemi se povalovaly nezvykle vyvinuté šišky.

Výlet do národního parku Sequoia jednoduše všem doporučuji. Je to vskutku netradiční zážitek. Už dlouho jsem se za tak krátkou dobu nesetkal s tolika věcmi, které jsem si ani v nejdivočejších snech nikdy nepředstavoval. Nebo možná představoval, ale jen když jsem kdysi dočetl o Guliverovi v zemi Liliputánské. Mimochodem, na chatě používáme podobné šišky na zátop. Na téhle by se ale asi uvařil celý oběd.

San Francisco

San Francisco

San Francisco je proslavené svými strmými ulicemi. Pouhý fakt, že centrum města se rozprostírá na na několika nevysokých, ale o to strmějších kopcích dodává San Franciscu skutečně nečekaný půvab a nabízí velmi netradiční pohledy. Některé ulice jsou skutečně strmé!

To, že se člověk při vycházce po podobné ulici nezvykle zahřeje, to je celkem pochopitelné. Ale pochopitelné mi není, jaktože se auta parkující na těchto ulicích prostě nezkutálí dolů? A také by mě zajímalo, kolik aut tu ročně při parkování někomu normálně ujede. Ne ve všech ulicích se totiž parkuje kolmo k chodníku!

Yosemitský vodopád

Yosemitský vodopád

Yosemitský vodopád je zřejmě nejvyšší vodopád Severní Ameriky. Spadá ve třech stupních až na dno Yosemitského údolí. Nejvyšší je horní stupeň (Upper Fall) – 430 m, což je ten z fotky. Pod ním následují ještě dva stupně po 200 a 100 metrech. Celkově tedy přes 700 m padající vody.

Yosemitský národní park je skutečným pokladem Kalifornie, příroda je tu divoká a nádherná a to i přes obrovské množství turistů, kteří sem přijíždějí. Já tu byl v červnu, kdy bylo v horách ještě tolik sněhu, že některé výše položené silnice ještě po zimě stále nebyly průjezdné. Zato silné slunce již během dne sníh tavilo na plné obrátky a bohatě tak napájelo zdejší fantastické vodopády.
Jen tak bokem musím poznamenat, že Yosemite je zřejmě jediným národním parkem Kalifornie, kde funguje veřejná doprava. Ve všech ostatních parcích se můžete pohybovat pouze ve vlastním autě. V Yosemitském údolí ale jezdí malé busíky, které spojují nejdůležitější místa parku. A jsou dokonce zadarmo!
Další fotky z národního parku Yosemite najdete v mojí fotobance.

Vernal Fall

Vernal Fall

Na řece Merced, která protéká celým Yosemitským údolím, je hned několik pozoruhodných vodopádů. Jedním z těch vyšších je Vernal, kde řeka padá 96 m hluboko a dál se řítí divokými peřejemi. U Vernalu je však jedna méně obvyklá „atrakce“ – tzv. Mist trail, neboli mlžná stezka. Po skalách vpravo pod vodopádem i stěnou vedle vodopádu vede pěšinka, která je kompletně zahalená do mlžné vodní tříště, jež pod vodopádem vzniká . A prostup po téhle cestičce může být velmi mokrým zážitkem.

Já měl to štěstí, že jsem se do Yosemitského parku dostal zrovna v roce, kdy v zimě v Sierra Nevadě napadlo nejvíce sněhu za posledních 70 let. A zrovna to všechno tálo. Tolik vody ve vodopádech tu prý nepamatují. Takže zmíněnou mlžnou stezku vedle Vernalu bych překřtil na „stezku letního lijáku“. Sice jsem se dole pořádně zabalil do pláštěnky, ale i tak jsem byl nahoře kompletně promočený. Ukázalo se, že pláštěnka dokáže vzdorovat dešti, který přichází shora, ale ne tomu, který přichází zdola.

Výstup na Halfdome

Výstup na Halfdome

Hora Halfdome má 2.680 m n.m. a ční tak jako půlka obří cukrové homole nad Yosemitským ůdolím. Zespodu vypadá absolutně nepřístupně, ba přímo přízračně, jakoby se vám snad jen zdála. Ovšem zezadu, z horského hřebene mezi údolími Tenaya Creek a Merced River vede pod Halfdome docela normální a pohodlná cesta lesem. Poslední úsek cesty na samotný vrcholek Halfdome je skutečně zajímavý. Protože je tu jen úplně hladká a velmi strmá skála, umožnil národní park Yosemite výstup prakticky všem pomocí lanového zábradlí a několika dřevěných stupínků připevněných ke skále. Chce to trochu odvahy, sílu v rukách (protože bez neustálého přitahování se nahorů nedostanete), ale vlastně to není problém.

Výstup na Halfdome patřil k vrcholům mé cesty po Kalifornii. Nejen, že ze dna Yosemitského údolí je to solidní tůra s převýšením asi 1.600 m, dokonce ani ne jen proto, že shora je pochopitelně famósní výhled. Tím vrcholným zážitkem byla právě závěrečná část výstupu, což snad lze z fotky uvěřit. Když se člověk díky dvěma lanům dostane vlastní silou na místo, které už jinak považuje za „jiný svět“, do kterého by se normálně ani náhodou nepodíval, je to skutečně silný pocit.

A tady své foto cestování po Kalifornii uzavírám. A pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu Vám nabídnout:

Přijďte na cestovatelské promítání ! Během celovečerní výpravné diashow uvidíte Kalifornii v celé její kráse. Promítané obrázky doplňuji svým živým vyprávěním a také autentickými hudebními ukázkami, které příjemně dokreslují atmosféru a přenesou vás do Kalifornie aspoň na jediný večer. Přijdtě si poslechnout jaké to je, cestovat v jednom člověku a bez auta po americkém západě… Krátkou videoukázku z diashow si můžete pustit přímo zde:

Také v mojí fotobance najdete další obrázky z Kalifornie i s popisem zajímavostí. Dokonce můžete sami napsat k fotkám svůj komentář!

Velmi inspirativní a čtivé jsou postřehy z cestopisu Jirky Pavlíka Czech in California.

Užitečný je také průvodcovský portál Amerika.cz. Zde, mimo jiné, čtenář nalezne průvodcovské články o Kalifornii.