Kuba je fantastická země. Unikát, co se jinde nevidí. V prostředí tropického Karibiku tu žijí nádherní lidé ve světě, který jakoby vypadl z historického, mírně apokalyptického filmu. Duch místa – genius loci – je doslova omamný. V kulisách rozpadajících se měst zní temperamentní a podmanivé rytmy. Mezitím se jaksi mimochodem a rezignovaně stojí fronty na chleba, vejce či mléko. Nebo se čeká na rozhrkaný náklaďák, co tu slouží místo autobusu. A přitom všechno kolem je tak neuvěřitelně fotogenické…
Tato fotogalerie přibližuje cestování po Kubě a fotky se zážitky, postřehy i zajímavosti a informace.
Zajímavé je, že tyhle americké bouráky z 50. let přežily i celé „sovětské období“ následující po Fidelově revoluci v roce 1959. A i když jsou na Kubě k vidění i sovětské Žigulíky, Moskviče a Volhy, americkou flotilu Sověti evidentně nevytlačili. Obávám se ovšem, že o tyhle luxusní káry a jejich neopakovatelný kolorit kubánské ulice přijdou krátce po té, co se ostrov otevře světu a jeho trh zaplaví modernější modely. Jestli k tomu někdy dojde…
To, že lidé na Kubě jsou krásní, se všeobecně ví. Že o ženách to platí dvojnásob, o tom asi nikdo nepochybuje. Překvapivě jsem ale zjistil, že se Kubánci nefotí příliš rádi. Možná už přece jen začínají být otrávení ze zástupů turistů, protože ti je chtějí fotit všichni a stále. Koho by to pak bavilo? Naštěstí tahle holčina ze Santiaga byla evidentně rozenou a radostnou modelkou a mé srdce fotografa svou pózou fakt potěšila.
Zajímavou každodenní atrakcí na hradbách pevnosti je i večerní salva z historického kanónu, kterou vypálí směrem na moře vždy při západ slunce. Je to působivé divadlo, které předvádí oddíl v historických uniformách. Střelci připochodují, ručně naládují kanón, tyčí upěchují lauf, místo koule vloží smotaný kus hadru a když se slunce dotkne mořské hladiny, zapálí doutnák. Po chvíli napětí se ozve ohlušující rána, hadr elegantním obloukem odletí do moře a střelci hlasitě provolávají slávu: „Ať žije svobodná Kuba!“ – „Viva Cuba Libre!“
Na tuhle pláž jsem zavítal v rámci průzkumu okolí města na Nový Rok odpoledne. A světe div se, bylo tu celkem živo. Zejména mladí lidé vyváděli v příboji jako malé děti. A když se navečer konečně chystali zpátky do města, dal jsem se s nimi do řeči. Popřáli jsme si „Feliz Aňo Nuevo“ a pořídili tuhle fotku. Chtěli byste také tak trávit Nový Rok?
Zde namalovaný portrét je grafickým zjednodušením nejslavnější Che Guevarovy fotky, kterou pořídil 5.3.1960 kubánský fotograf Alberto Korda. Objevuje se prakticky všude. Funguje jako grafická ikona kubánské revoluce a poslední dobou jde i o lukrativní artikl v oblasti turistického ruchu. Jakýkoliv předmět s tímto motivem jde výborně na prodej.
Z mého pohledu fotografa je dnes Trinidad skutečnou esencí celé Kuby. Pokud bychom chtěli najít, kde je to „nejvíc Kuba“, tak v Trinidadu. Fotogeničtější město na ostrově asi nenajdete. Právě odtud si asi přivezete ty nejhezčí fotky. Kamenem dlážděné uličky brázdí lidé, koňské povozy a příležitostné bouráky či motorky. Domy nehyzdí žádné reklamy ani vývěsní štíty nebo dokonce bilboardy. Je tu minimum dopravních značek. Jako ve skanzenu.
Oblíbenost tohoto vysedávání je poměrně pochopitelná. Co by se tak večer asi dalo dělat? Sledovat televizi, že? Jenže i když už Kubánci telku mají, moc zajímavého v ní k vidění není. Na čtení se toho také moc sehnat nedá, pokud nepočítáme socialistický plátek Granma. Internet do domácností dosud nepronikl, takže co s načatým večerem, když venku je tak hezky?
Ve Viňales se harmonicky snoubí přírodní krása a zemědělství. Políčka jsou tu malá, hlína rudá a dřina farmářů úmorná. Svou zemi opracovávají tupými dřevěnými háky, které vlečou lepivou hlínou za pomoci páru volů. Když jsem kolem procházel s moderním fotoaparátem na krku, pociťoval jsem silný střet civilizací. Nebo spíše náraz několik století dlouhého časového posunu.
Takové tabákové listy jsou základem pro nejlepší kuřivo světa. Po usušení se musí tabák nejprve fermentovat, to jest zjednodušeně řečeno nechat zapařit a „zakvasit“. Teprve pak lze začít svinovat doutníky. Jenže do těch nejlepších kousků se vybírají různé listy do různých částí doutníku a nakonec ten nejkrásnější a největší list nejvyšší třídy poslouží jako vrchní vrstva. Když jsem viděl, s jakou láskou a fortelem tu tabák zpracovávají (a jak krásně to voní), poprvé v životě mi bylo líto, že nekouřím.
Lámal jsem si hlavu, kde se něco tak velkolepého a honosného na Fidelově ostrově vzalo. Jde ale o záležitost historickou, vzniklou ještě v dobách před socialistickou revolucí. Tehdy byla Kuba oblíbeným cílem bohatých Američanů, kteří se sem přijížděli bavit, pít rum, kouřit doutníky, hrát v kasinech a veselit se s místními kráskami. Kabarety s různě erotickými programy patřily k oblíbeným podnikům. A ty nejlepší z nich Kuba zachovala ve vší počestnosti až do dnes. Turisté za jejich návštěvu opět dobře platí. Kdo by nechtěl vidět slavnou Tropicanu?
Jak je možné, že někde se za drahé peníze předvádí luxusní podívaná turistům, kde všichni se tváří šťastně a vesele, když většina obyvatel Havany žije v podmínkách připomínajících poválečnou apokalypsu? Realita pod povrchem je často drsná. A smutné je, že hodně návštěvníků Havany tuto realitu ani neodhalí, protože do městských ulic mimo turistické trasy se prostě nevydají…
A tady svůj krátký cestopis z ostrova svobody jménem Kuba uzavírám. Pokud se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu vám nabídnout:
Pro další inspiraci doporučuji také pěkný cestopis a fotky z Kuby na serveru Povlastniose.eu.