Madeira

Ráj v Atlantiku, ostrov květin a věčného jara či zelená perla. To všechno je Madeira. Tenhle nevelký ostrov se chlubí mnoha přezdívkami, které se snaží postihnout neuvěřitelnou krásu Madeiry. Ostrov oplývá horami se zelenými pralesy, divokým skalnatým pobřežím, ale také výtečným vínem a věhlasným květinovým festivalem. Madeira tak uchvátí milovníky bujné přírody, vyznavače horské turistiky, ale i požitkáře, co si rádi pochutnají na bezkonkurenčních úlovcích místních rybářů, na tropickém ovoci či madeirském víně.

Tato fotogalerie přibližuje cestování po Madeiře a fotky doplněné o zážitky, postřehy, zajímavosti i informace.

Botanická zahrada, Funchal

Botanická zahrada

Terasovitě rozložený park vysoko nad hlavním městem Madeiry – nad Funchalem – patřil kdysi bohaté anglické rodině Reidů. Dnes je v něm veřejně přístupná a oblíbená botanická zahrada (Jardim Botánico). Kromě nekonečných zahrádek se všemi myslitelnými rostlinami a nádherně upravených záhonů nabízí zahrada také překrásné výhledy dolů na Funchal.

Návštěva téhle botanické zahrady patří asi do všech turistických itinerářů a pohled na geometricky vzorovaný záhon z téhle fotky pak zase patří mezi obrázky do alba každého návštěvníka Madeiry. Přitom jen ve Funchalu je několik dalších zahrad a množství parků, v nichž pestrost a krása vegetace za touto zahradou rozhodně nepokulhává. Přesto je Jardim Botánico zřejmě nejnavštěvovanější. Možná za to mohou právě ty skvělé výhledy dolů na město nebo skutečnost, že odtud jezdí moderní lanovka do dalšího oblíbeného místa – do čtvrti Monte.

Carros de cesto, Monte

Sáňkování po silnici

Velmi populární atrakcí návštěvníků Madeiry je jízda na historických dřevěných saních „Carros de Cesto“ úzkou a prudkou silničkou ze čtvrti Monte dolů do Funchalu. Tuto netradiční disciplínu tu kdysi zavedli Angličané jako rychlý a praktický způsob dopravy z kopce dolů. Ke svým luxusním sídlům ve vysoko položeném Monte se nechali vynášet v nosítkách a dolů svištěli na saních.

Kdysi se drandilo po drncavé dlažbě, dnes již je povrch asfaltový a jízda hladká. To ale neubírá nic na jeji dobrodružnosti. Dva řidiči s typickými slamáky na hlavách dokážou saně pustit rychlostí až 50km/h a v zatáčkách sotva líznou okolní domy. Je neuvěřitelné, že jízdy se konají za plného provozu v ulici, kde zároveň jezdí auta. Pravidlo ale říká, že na křižovatce mají přednost saně. Turisté jedoucí na saních většinou vřeští stejně, jako děti na horské dráze, ale k nehodám dochází naštěstí jen vzácně.

Víla na dveřích

Víla na dveřích

Ve staré čtvrti ve Funchalu (Zona Velha) kdysi žili spokojeně zdejší rybáři. Jenže v moderní době rybolov zdaleka nevynáší a neuživí tolik lidí jako dříve. Proto poslední roky čtvrť chátrala. Pak tu ale vymysleli projekt oživení se snahou nalákat sem místo rybářů turisty. Pozvali umělce a ti pomalovali desítky dveří kolem hlavní ulice krásnými obrazy. Vybudovali restaurace a turisté se sem jen hrnou. Plán vyšel, čtvrť opět kypí životem.

„Dveřní galerie“ pod otevřeným nebem je skutečně unikátní sbírkou obrazů všech žánrů. Je poměrně zábavné procházet ulicemi a objevovat výjevy postav reálných i fantastických, obrazy realistické i zcela imaginární, malby vtipné i takové, které vás přinutí k zamyšlení. Díky obrazům stará rybářská čtvrť opět ožila. V každých dveřích teď „někdo“ bydlí, každý pomalovaný vchod má svého ducha.

Tkaničnice tmavá - espada

Espada – příšera z hlubin

Tuhle rybu na Madeiře nelze přehlédnout. Ne snad proto, že by její hrozivě zubatá tlama byla k vidění jinde než na stolech v tržnici. Espada představuje nejoblíbenější rybí pochoutku květinového ostrova. Nechybí na jídelníčku žádné restaurace. Její bílé maso je tak jemné, že se chuťově překvapivě dobře snoubí i se sladkým ovocem. Populární kombinací je tak zejména espada s banánem.

Espada, česky správně tkaničnice tmavá, je skutečně zvláštní tvor. Tenhle dravec je dlouhý až 1m, ostatně slovo „espada“ v portugalštině znamená „meč“. Žije v hlubinách kolem 1.700m pod hladinou Atlantiku, ale během noci vyplouvá vzhůru blíže k hladině. V hloubkách kolem 200m už se na ni dostanou šikovní madeirští rybáři a zubatice pak skončí na trhu, potažmo na talíři. Mimochodem, nečekal jsem to, ale s tím banánem je fakt dobrá a s maracujou ještě lepší :)

Květinový festival

Festival květin

Festa da Flor je jednou z největších událostí konajících se každoročně na Madeiře. Celé hlavní město Funchal se na jeden květnový týden zaplaví neuvěřitelnou květinovou výzdobou, probíhají květinové trhy, výstavy a další doprovodný program. Vrcholem je pak nedělní velký průvod, ve kterém za zvuku hudby několik hodin po nábřeží defilují pestré taneční skupiny v květinových kostýmech.

Cestu na Madeiru jsem rovnou plánoval tak, abych se mohl festivalu zúčastnit. A dobře jsem udělal, tolik nádherných květin jsem nikdy před tím neviděl! Závěrečný průvod byl naprosto fantastickou přehlídkou krásy lidí, květin, tance i aranžérského umění madeirských květinářů. Jen jsem neměl dopředu vyřešeno, jak celou parádu budu fotit a obával jsem se davů diváků, přes které toho moc nenafotím. A skutečně davy byly hojné, placené tribuny vyprodané a všude kolem přístavní promenády zátarasy obklopené lidmi. Ale nakonec to dopadlo skvěle, jedna policistka mi dovolila sedět na obrubníku silnice před zátarasem. Sice po čtyřech hodinách sezení na žulovém kvádru na zemi jsem se málem nezvedl, ale stálo to za to!

Levada do Rei

Leváda v pralese

Zavlažovací kanály zvané levády protkávají celou Madeiru. Lidé budovali tyto úzké stružky hned od počátků osídlení ostrova a dnes vám nikdo přesně neřekne, kolik takových levád na Madeiře vlastně je. Určitě přes 1000 km. Lavady přivádějí vodu z mlžných hor dolů na pobřeží, kde svítí slunce a na terasovitých políčkách se pěstuje vinná réva, banány, ale i další plodiny.

Pro nás, milovníky přírody, hor a pralesů mají levády jednu fantastickou vlastnost. Podél všech vedou úzké chodníčky původně sloužící jen k údržbě vodního díla. Dnes se tyto chodníčky změnily v turistické stezky, které vás dovedou bez větších potíží do těch nejkrásnějších míst v horském vnitrozemí Madeiry. Lavády totiž mívají jen velmi mírný sklon, takže chůze podél nich je vesměs pohodlná a nenáročná.

Levada do Moinho

Levada do Moinho

Tato levada se určitě řadí mezi nejkrásnější na Madeiře. Však také její obrázky nechybí v žádné turistické publikaci. Nehledejte ji však v nitru horských masivů centrální Madeiry. Tahle krasavice přivádí vodu do starého mlýna u kostelíka Lombada nad městem Ponta do Sol na jižním pobřeží. Ostatně Moinho znamená portugalsky mlýn.

Výlet podél této levády mě svou krásou skutečně překvapil. Levada se celou dobu drží v prudkém svahu nad hlubokým a zeleným údolím s fantastickými výhledy. Pravda, v prudkých stěnách občas hrozí závratě, ale naštěstí je v takových úsecích již instalováno zábradlí. Po několika kilometrech se před vámi objeví tunel a po jeho průchodu se ocitnete v úzkém skalním kotli z téhle fotky. Leváda je tu zasekána přímo v kolmé stěně a v závěru prochází přímo vodopádem. Pokud je deštivo, suchou nohou ani hlavou neprojdete.

Ponta Delgada

Ponta Delgada

Severní pobřeží Madeiry je úplně jiné než to jižní. Svahy hor tu spadají do Atlantského oceánu velmi prudce a je tu jen velmi málo míst, kde se lze pohodlně dostat k moři. Stejně tak je tu velmi málo rovných kusů země, kde by mohla vzniknout nějaká osada. Jedním z mála příkladů je nevelké přístavní městečko Ponta Delgada, což znamená něco jako „úzký výběžek“.

Ponta Delgada je velmi příjemné místo. Je tu jedna hlavní ulice s jednou malou samoobsluhou a na konci cesty pod kolmou skalní stěnou stojí přímo u moře malý kostelík. Na dohled od něj přístav rybářských člunů a u něj dokonce veřejné koupaliště s bazénem s mořskou vodou. Za dobré viditelnosti je odtud na obzoru vidět sousední ostrov Porto Santo a pokud na vyhlídky zrovna nemáte náladu, zajděte do malé pekárny proti kostelu. Kafe s obrovskou a výtečnou koblihou tu stálo jednou euro!

Pico Arieiro

Hory kolem Pico Arieiro

Hřebeny nejvyšších madeirských hor se většinou skrývají v hustých bílých mracích. Jen někdy a třeba jen z části vykouknou z mlhy ven. Pico Arieiro dosahuje výšky 1.817m a okolní skalnaté vrcholky jsou na tom podobně. Masiv tak zachycuje vlhká oblaka táhnoucí v téhle výšce nad oceánem.

Výlet do těchto oblačných výšin patří k povinnostem každého návětěvníka Madeiry. Je to celkem snadné, protože těsně pod vrcholek Pico Arieiro vede silnice. A kdo chce obdivovat barevné sopečné vrcholy více, může odtud vyrazit na unikátní tůru vedoucí skalami, terasami a tunely až na nejvyšší vrchol Madeiry, na Pico Ruivo (1.862m). A celou dobu pozorovat to fantastické divadlo valících se bílých mraků. Však právě díky horám je Madeira tak vlhká a zelená. Nebýt hor, které mraky zachycují, Madeira by nikdy nebyla květinovým rájem.

Ostrov květin

Ostrov květin

Možná si teď říkáte, že na to, že je Madeira ostrovem květin, tu nemám vlastně žádné fotky s květy. Jenže krása Madeiry nespočívá v té květinové záplavě, ale v tom všem, co jsem se tu na fotkách ukázat pokusil: především v kráse zdejší unikátní přírody a divoké krajiny sopečného ostrova. A květiny, ty už jsou v tom všem jen jako elegantní dekorace.

Snad Vás moje fotografie a cestopis zaujaly. Pokud se vám virtuální cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další fotky a dozvědět se i jiné informace a zážitky z mé cesty po Madeiře, mám pro vás mou diashow:

Přijďte na moje cestovatelské promítání! Během celovečerní diashow uvidíte z Madeiry mnohem více. Velkoplošnou projekci doplňuji svým vyprávěním i autentickými hudebními ukázkami. Spousta fotek, informací, tipů na cestu… Krátkou ukázku z diashow si můžete pustit přímo zde.

Pro zájemce o cestu na Madeiru doporučuji tyto velmi přehledně zpracované a podrobné informace o Madeiře.