Švýcarsko

Švýcarsko – země, kde hory jsou doma. A také země lahodné čokolády, světoznámého děravého sýra, přesných hodinek a superpřesných vlaků. Země, kde leží největší ledovec i nejvýše položená vlaková stanice Evropy. Kraj vysokých alpských štítů i zelených pastvin, kde zvoní strakaté krávy a voní luční květy. Země ještě mnoha a mnoha dalších superlativů. Do Švýcarska lze cestovat mnohokrát po sobě a vždy je tu co nového objevovat.
Tato fotogalerie přibližuje cestování po Švýcarsku a fotky se zážitky, postřehy i zajímavosti a informace.

Hrad Aigle

Hrad Aigle

Hrad Aigle nad stejnojmenným městečkem tvoří přirozenou dominantu širokého údolí řeky Rhóny krátce před jejím vyústěním do Ženevského jezera. Hrad obklopují malebné vinice, na nichž se pěstuje převážně zdejší bílá odrůda Chasselas.

Pro mne osobně je Aigle vysloveně pohádkovým zjevením. A to nejen pro prakticky ideální scenerii na pozadí zasněžených hor, ale také pro ony svěží vinice kolem hradeb. Samotný hrad je veřejnosti přístupný a navíc je tu malá restaurace s terasou přímo na hradbách. A nutno říct, že hradební posezení se sklenkou místního vína a výhledem přes vinohrady k Alpám bylo zážitkem snad nejpohádkovějším :)
Obrázky hradů z různých míst světa najdete v mé fotobance.

Scex Rouge

Scex Rouge

Scex Rouge je hora s názvem vzbuzujícím nejrůznější představy, ale neznamená to nic divočejšího než „červená skála“. Vede sem lanovka ze sedla Col du Pillon nad Les Diablerets a dva zdejší vrcholy ve výšce prakticky 3.000 m n.m. spojuje přes 100m dlouhá zavěšená lanová lávka.

Procházka po tomhle mostíku je celkem vzrušující záležitost. Výhledy na všechny strany jsou dokonalé. Lze spatřit i vrcholek Mont Blancu nebo slavný Matterhorn nebo naopak pohlédnout do hlubin údolí k Les Diablerets. Přitom samotný mostek se pohupuje podle vašeho kroku a pod nohama máte prudké srázy vzbuzující závratě.

First cliff walk

First Cliff Walk

Nepříliš nápadný vrchol Firstu nad Grindelwaldem v oblasti Jungfrau je v zimě oblíbeným lyžařským cílem s dlouhými a širokými sjezdovkami. Dnes navíc celoročně přitahuje návštěvníky zdejší lehce adrenalinová stezka ve formě kovového chodníku připevněného do skalních stěn pod vrcholem a končící spirálou s rampou vystrčenou do vzduchu vysoko nad údolí.

First je příjemným místem, které lze navštívit současně s nedalekým a mnohem známějším Jungfraujoch. Zatímco na Jungfraujoch jsem žasl nad ledovcovým světem těch nejvyšších partií Alp, na Firstu jsem si užíval mnohem pohodovější svět zelených luk a pastvin. A zatímco Jungfraujoch prakticky trvale praská pod náporem turistů, na Firstu lze davům snadno uniknout. Stačí se vydat na krátký výlet k nedalekému jezeru Bachalpsee a zástupy citelně prořídnou.

Corvatsch

Horní Engadin

Široké údolí řeky Inn v okolí města St. Moritz s mnoha jezery a prudkými svahy okolních hor je oblíbeným turistickým cílem nejen během zimní lyžařské sezóny, ale také v létě. Zejména masiv Corvatch je krásnou oblastí horských túr, kterým dominují výhledy na azurové vody jezera Silvaplana.

Já využil lanovku na Furtschellas, odkud jsem se vydal na stoupající cestu pojmnevanou výstižně „Wasserweg“, protože ta vede kolem několika horských ples. Později jsem se napojil na „Panoramaweg“, která vyhlíží na skutečně ta nejlepší panoramata. A protože mi zbyl čas, výlet jsem uzavřel lanovkovou jízdou na ledovec na vrcholu hory Corvatsch ve výšce 3.303m n. m. Tak to je můj tip na jednodenní výlet ze St. Moritz.

Mizející splaz ledovce Rhônegletscher

Mizející ledovec Rhônegletscher

Tento ledovec stéká od masivu Dammastocku v blízkosti jednoho ze sedel centrálního Švýcarska – Furkapass (2.431m). Čelo ledovce je téměř černé, protože je špinavé. Jak ledovec taje, veškerý v něm zamrzlý prach a kamínky se postupně hromadí na povrchu. Jen přes zimu se špína skryje pod bílý sníh. Jenže ten na jaře nemilosrdně zmizí, zanechaje po sobě další drobný příspěvek špíny…

Švýcarsko mě vždy lákalo právě svými ledovci. A Rhônegletscher je zřejmě nejrychleji tajícím, čili mizejícím ledovcem v Alpách. Mizí lidem doslova před očima. Každý rok jeho čelo ustoupí až o několik desítek metrů nahoru. Místo, ze kterého je tohle foto pořízeno, bylo ještě loni pod ledem. A bylo pod ledem i několik desítek tisíc předchozích let. Až teď se ten led nějak dohřál a roztekl. Je z toho divný pocit.
Skála, na které jsem tu stál, byla úplně holá, mrtvá, vůbec nic na ní nerostlo. Jak by mohlo, pod ledem… Ale o skálu strach nemám, tu postupně poroste lišejník, mech a tráva. Jenže co se stane z řekou Rhônou, až do ní přestane téct voda z ledovce? Co se stane s dalšími řekami? Nevěříte, že Rhônegletscher fakt rychle taje? Tak se podívejte na následující obrázky:

Rhônegletscher dnesRhônegletscher 1894

Rhônegletscher dnes

Pohled na ledovec z údolí řeky Rhôny z Gletsche, tak jak jsem jej vyfotografoval během svojí cesty.

Rhônegletscher 1894

A tady je skoro tentýž pohled, jak jej zachytil malíř o více jak 100 let dříve.

Výškový rozdíl mezi tehdejší a dnešní hranicí ledovce je přes 500m. „Zvláštní“ také je, že rychlé tání alpských ledovců začalo již někdy kolem roku 1850, což se ovšem shoduje se začátkem průmyslové revoluce. A ta je spojená s masivním spalováním fosilních paliv, jako je uhlí a ropa, a s následným vypouštěním velkého množství CO2 do atmosféry. Přitom oxid uhličitý je jedním z tzv. skleníkových plynů, které způsobují skleníkový, čili oteplující efekt.
Všechno to do sebe zapadá a připadá mi to jasné. Jen mi není jasné, že někdo pořád na „to globální oteplování“ nevěří.
Obrázky ledovců i z jiných částí světa najdete v mé fotobance.

Alp Grum

Alp Grüm

Tato vlaková zastávka je doslova ikonickým místem trati, po které jezdívá legendární Bernina Express. Kamenná nádražní budova Alp Grüm stojí v nadmořské výšce 2.091m na hraně prudkého srázu, který končí o 170 m níže u jezera Palü. Z druhé strany údolí se nad jezerem plazí jazyk ledovce Palü.

Alp Grüm je příjemnou zastávkou na cestě Švýcarskem nejen pro své úžasné výhledy, ale i proto, že v patře nádražní budovy funguje malý hotel. A jakmile večer odjede poslední vlak, celé místo se ponoří do klidu a ticha, které tu pak můžete sdílet a vychutnávat jen s několika dalšími hosty. Já si tento zážitek dopřál a jako bonus jsem ráno pozoroval hru vycházejícího slunce na ledovci.

Švýcarsko - Matterhorn

Švýcarsko – Matterhorn

Po italsky Monte Cervino. Jeho majestát ční k nebi Walliských Alp nad světoznámým letoviskem Zermatt. Není to zdaleka nejvyšší hora, měří „jen“ 4.478m, ale je unikátně osamocená a především nebývale symetrická. Navíc je skvěle špičatá! A to nejen lahodí oku, ale ještě k tomu to přitahuje horolezce z celého světa. Navždy vstoupil do dějin horolezectví anglický novinář Edward Whymper po té, co Matterhorn v roce 1865 zdolal jako první. Část jeho výpravy sice na zpáteční cestě tragicky zahynula, ale další horolezce to od dalších pokusů neodradilo.

Matterhorn patří po právu k nejfotografovanějším objektům Švýcarska a většině lidí se jeho silueta při myšlence na tuto alpskou zemi také okamžitě vybaví. Švýcarsko – Matterhorn. Okamžitá asociace. I já toužil tuto „ikonu“ vyfotografovat. Vydal jsem se do Zermattu, jenže když jsem konečně Matterhorn spatřil, připomínal nebezpečně činnou sopku. Celé nebe bylo zatažené těžkými mraky a na špici hory seděl ještě jeden obzvlášť tučný oblak. Opravdu připomínal sloup sopečného dýmu.
Tak jsem šel brzo spát a věřil v lepší zítřek. A vidíte, má víra se stala realitou. Do rána se nebe naleštilo, mraky vyluxovaly a Matterhorn se ukázal v těch nejkrásnějších barvách. A je to fešák – na fotky jako stvořený. Mrkněte na další obrázky Matterhornu do fotobanky.

Hrad Chillon

Hrad Chillon

Tento hrad stojí na maličkém skalním ostrůvku na okraji Ženevského jezera, východně od Montreux. Jediný přístup dovnitř téhle památky vede po dřevěném krytém mostku, pokud nepočítám malá dvířka ústící z hradního sklepení přímo na hladinu jezera. Hrad vždycky chránil přístupovou cestu na jih k průsmyku Grand Saint Bernard, která vede po přilehlém břehu jezera. Kdo chtěl projít, musel kolem hradu.

Chillon je nádherný nejen zvenku, ale i uvnitř a má pro návštěvníky jednu skvělou vlastnost. Totiž neprobíhají tu organizované prohlídky s průvodcem, jako to nabízejí jiné památky, ale u vstupu dostanete perfektní plánek se schematickými obrázky a podrobnými popisky. A je na vás, abyste si určili, kudy se budete hradem ubírat, kde se jak zdržíte, kam se vrátíte a podobně. A pro nás je skvělé i to, že v pokladně je běžně k mání tento průvodce i v jazyce českém! Chillon se mi tak líbí, že jsem tam byl už dokonce dvakrát :)

Jezerní víla

Jezerní víla

Od hradu Chillon vede úžasná procházka podél Ženevského jezera přes Montreux až do Vevey. Je to tuším 12km, takže trochu delší procházka, ale stojí za to. Celou cestu je chodníček podél vody obklopen květinami, stromy, palmami(!), lavičkami a tu a tam nějakou sochou. Ty nejkrásnější najdeme až ve Vevey na nábřeží Promenade du Rivage. Je tu velká fontána s několika půvabnými jezerními vílami, z nichž některé se již noří na svých konících do modrých vln.

A tady svůj foto cestopis „Švýcarsko“ uzavírám. Další fotky ze Švýcarska najdete v mojí fotobance. A jestli se Vám fotografie i cestování se mnou líbilo a chtěli byste vidět další obrázky a dozvědět se mnohé jiné informace a zážitky z mých cest, mohu Vám nabídnout:

Přijďte na cestovatelské promítání ! Během celovečerní výpravné diashow uvidíte Švýcarsko z mnoha úhlů a zajímavých pohledů. Promítané obrázky doplňuji svým živým vyprávěním a mnoha autentickými hudebními ukázkami, které příjemně dokreslují atmosféru a přenesou vás Švýcarsku doslova na dosah!

Další informace o Švýcarsku a cestovaní po této zemi najdete na stránkách Švýcarské turistické centrály v ČR. K dispozici je také internetový průvodce Švýcarskem.

Chcete-li si poslechnout trochu autenticky švýcarské folklórní hudby, případně vyzkoušet, jestli porozumíte švýcarské němčině, tak rozhodně navštivte stránku „Hudba mp3 ke stažení„.

Taktéž si můžete přečíst můj článek o švýcarských průsmycích na serveru iDnes.