Turecko

Turecko je země pro cestování velmi příjemná. Nečekaně komfortní autobusy Vás snadno zavezou téměř kamkoliv si vzpomenete a ještě Vás cestou pan průvodčí důkladně navoní osvěžující citronovou voňavkou. A kde žádná veřejná doprava nejede, snadno to vyřešíte autostopem (vyzkoušeli jsme, že do běžné kabiny nákladního vozu se dobře vejde mimo řidiče ještě pět tureckých dělníků a dva čeští turisté s kompletní bagáží :)

Po nečekaném úspěchu společné cesty do Maroka nás další léto zlákala právě Malé Asie, čili Turecko. Během měsíce jsme ve dvou procestovali velkou část Turecka a opět viděli a zažili věci nevídané. Zde najdete fotky a zajímavosti z naší cesty.

Žena z centrální Anatolie

Žena z centrální Anatolie

Poměrně nehostinná a suchá oblast v centrálním Turecku se označuje názvem Anatolie. Ženy v Anatolii mi připadaly všechny podobné. Posuďte z téhle fotky – mírně bambulovitý nos a hlavu zahalenou do bílého šátku, jehož střapatý okraj ozdobně rámuje obličej.

Snímek je z kempu v městečku Göreme. Tady jsme stanovali přímo na místě, kde sedí ta paní, pod meruňkovým stromem. Celou noc nás doslova bombardovalo zralé ovoce padající shora, takže ráno byla kolem stanu docela pěkná sklizeň oranžových meruněk. Abychom se nějak odškodnili za tak rušnou noc, drze a nenápadně jsme všechny ty meruňky posbírali a zabalili si je do batohu na cestu. A když jsme se zvedali přišla tam tady kempařova manželka a paběrkovala těch pár peckovic, co tám po nás zbylo. A že to byla dobrá duše, hned nám několik meruněk nabízela na cestu. Styděli jsme se přiznat, že v batohu máme už plný pytel a „skromě“ jsme si nic nevzali. A aby se snad neurazila, tak jsem si jí s jejím úlovkem pořídil aspoň pěkné foto:)

Chcete-li si poslechnout, jak si lidé v Kapadokii zpívají, tak hledejte na na mojí stránce s hudbou v mp3 ke stažení.

Večer ve skalách v údolí Aktepe

Večer ve skalách v údolí Aktepe

Uprostřed Anatolie se rozkládá kraj fantastických skal a skalních chrámů – Kapadokie. Kdysi dávno tam několik vulkánů nasoptilo pořádnou vrstvu sopečného prachu, který se postupem věků spojil v souvislou vrstvu sopečné horniny „tuf“. Tyto tufové vrstvy snadno zvětrávají, erodují a klimatické podmínky z nich vytváří přehlídku těch nejroztodivnějších tvarů i patvarů.

Do údolí Aktepe jsme dojeli navečer stopem z Göreme a zastanovali tu na tom paloučku, kterého kousek dole zachycuje fotografie. Byla to noc mezi skalními skřítky se špičatými čepičkami. Že to bylo místo opravdu světově zajímavé jsme na vlastní kůži poznali až ráno.…Vzbudilo nás sluníčko, které mohutně pražilo na náš stan, takže jsme raděj vstali a balili. Ale než jsme tak stihli učinit, začali se ze skal vynořovat skupiny turistů. Byli horší než trpaslíci. Jedna americká grůpa se postavila přímo nad nás a čučela, zrovna, když jsme snídali. A ještě si nás fotili… Skandál.

Děti v horské vesničce Karadut

Děti v horské vesničce Karadut

Prý kurdská vesnička Karadut je poslední, nejvýše položenou osadou, kterou se projíždí při cestě na horu Nemrut. Je to malá a chudá kamenná vesnička, která žije ze skromného zemědělství a do určité míry i s turistů, kteří tam právě cestou na Nemrut zastavují.

Většina spolucestujících turistů se tu spokojila s hodinovým pobytem u malého občerstvení, u kterého naše auto zastavilo. Ne tak my. Samozřejmě jsme vyšli na procházku po vsi a byl to opravdu pěkný zážitek. Postupně se tu na nás nalepil pěkný dav hlasitě žebrajících dětí, který stále rostl, zřejmě jak děti přicházeli ze vzdálenějších a vzdálenějších stavení. Děti byly sice v žebrání nad míru aktivní, ale jinak přátelské a zejména se rády fotily. Organizovaný útvar z téhle fotky zaujaly zcela iniciativně a samovolně. Holky byly zkrátka naprosto úžasný.

Král Antiochos I. očekává západ slunce

Král Antiochos I. očekává západ slunce

Horu Nemrut si zvolil za místo věčného odpočinku místní král Antiochos I. Epifanes. Jako svou hrobku nechal na vrcholku hory vysoké 2.150 m navršit 50 m vysokou kupu kamení a na dvou terasách na jejím úpatí umístil nadživotní sochy svého královského veličenstva po boku nejvýznamějších bohů. Při své smrti roku 38 před Kristem si tím jistě vysloužil posvátnou úctu svého lidu. Ale boží mlýny melou a nic netrvá věčně. V tektonicky neklidném kraji mnohá zemětřesení po staletí postupně bourali to, co pyšný král postavil. Obří hlavy bohů i krále popadaly a sochy se zbortily do hromady kamení. Ty hlavy, které pád přežily kdosi postavil a všechny otočil tak, aby mohly vyhlížet do kraje. Jejich mrtvý pohled je monumentálním mementem dnešku.

Nemrut Dag leží v jihovýchodním Turecku asi uprostřed mezi městy Malatya a Kahta. Z obou těchto měst jezdí k hoře turistické výlety místních cestovních kanceláří. Ačkoliv je to výlet trochu z ruky, rozhodně stojí za to. Nejkrásnější je nahoře pozorovat západ či východ slunce, nejlépe oboje. A přespat kousek od vrcholku není problém. Ať už v maličké ubytovničce u pokladny nebo ve stanu, jako my. Ale pozor, pěkně to tam fouká a nad ránem se teplota klidně dotkne nuly. …Moc jsme nespali, protože vítr různě měnil tvar našeho stanu a studená plachta se na nás pořád lepila. Takže když v 3:30 budil budík, byli jsme docela rádi, že už můžem vstávat. Teda spíš to vypadalo jako nástup na bojovku. Za tmy jsme svižně balili naše věci a přitom drželi stan, aby neuletěl. Vichr zmenšil prostor ve stanu do minimálních rozměrů a nebylo tam k hnutí, natož k balení. … Byla ještě tma a na nebi svítil asi milion hvězd…

Průčelí Celsovy knihovny v Efesu

Průčelí Celsovy knihovny v Efesu

Celsova knihovna v Efesu je opět hrobka, ačkoliv z jejího názvu to nikterak nevyplývá. Tuto stavbu dal v roce 110 po Kristu postavit Consul Gaius Julius Aquila na počest svého otce Gaia Julia Celsa, který byl římským vládcem v Malé Asii. Hrobka skutečně sloužila jako knihovna (nebo knihovna jako hrobka?) a ukrývala na 12 tisíc svitků.

Z Efesu naše cesta pokračovala pomalu zpět do Istanbulu, kde také před měsícem začala. Istanbul jako město z jednou nejdelších a nejzajímavějších historií, jedno z nejdéle kontinuálně obydlených měst světa, má návštěvníkovi opravdu co nabídnout. Hýří antickými i tureckými památkami a duch dávných a velkých civilizací, které městem prošly tu přetrvává…

Mešita Sultan Ahmet Camii

Mešita Sultan Ahmet Camii

Tuto mešitu, často také nazývanou „Modrá mešita“, pro převažující barvu svého interiéru, nechal postavit sultán Ahmet I. v letech 1606 až 1616. Architekt Mahmet Aga dostal tehdy od sultána nelehký úkol: postavit mešitu, jež svou krásou předstihne nádheru nejúctihodnější svatyně, mešity Aya Sofia. Těžko posoudit, zda se mu to podařilo. Každopádně tak vytvořil vrcholné dílo osmanské architektury s neuvěřitelnou kaskádou kupolí, které vynášejí střechu celého chrámu k nebesům.

Z ochozů špičatých minaretů všech mešit po celém Turecku (a samozřejmě i jiných minaretů v jiných muslimských zemích) se pětkrát denně ozývá hlas muezzina, který svým voláním zve věřící k pravidelným modlitbám. Jak takové volání zní, můžete slyšet na mojí stránce s mp3 hudbou a zvuky.

A to je všechno. Po měsíci cestování jsme Turecko zase oputili. Z Istanbulu jsme dojeli opět jedním vrzem linkovým autobusem přes Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko až do Prahy. Ale jestli chcete vidět další obrázky a dozvědět se mnohé další zážitky a informace z Turecka, je to snadné:

Přijďte na cestovatelské promítání ! Je to skvělá příležitost dovědět se i jiné zajímavosti, než nabízí fotky na mé stránce. Přijďte se podívat na obrázky a poslechnout o cestování v Turecku !

Je tu ještě jedna fotografie – montáž z Turecka.

Spousty informací i obrázků z Turecka najdete na rodícím se rozsáhlém webu Turecko.org.
Turecko – rady na cestu poskytuje server Radynacestu.cz, umožňuje také vzájemnou výměnu zkušeností cestovatelů.
Tématicky členěnou fotogalerii obrázků z dovolené v Turecku si můžete prohlédnout na stránkách Turecko dovolená.
Pěkný a podrobný cestopis z Turecka doporučuji také na severu Turecko.efektne.cz.
Další informace o zemi Turecko najdete na stránkách DovolenaTurecko.info